Odborný průzkum památky, která je na mnoha místech poškozena, bude trvat do konce dubna. Jeho výsledkem bude restaurátorský záměr, jenž se stane podkladem pro výběrové řízení na provedení obnovy celého mariánského sloupu.
„Vzhledem k tomu, že oprava bude nákladná a odhaduje se přibližně na dva miliony korun, bude rozložena do dvou až tří let. Začít by se mělo v příštím roce. Jako první se bude zřejmě restaurovat sloup spolu s hlavicí a sochou Madony,“ uvedla Ilona Pelíšková ze Správy veřejného statku města Plzně. Doplnila, že poté přijde na řadu další sochařská výzdoba a nakonec balustráda a schodiště.
„Význam sloupu, na jehož tvorbě se podíleli převážně místní umělci a řemeslníci, je vzhledem k poměrně rané době vzniku i vzhledem k jeho bohaté historii spjaté s dějinami města značný a přesahuje hranice regionu,“ uvedl památkář Viktor Kovařík z Národního památkového ústavu.
Doplnil, že původní sochařská výzdoba sloupu dokončeného roku 1681 pochází z dílny plzeňského sochaře Kristiána Widemanna. Zahrnovala sochy patrona města Plzně sv. Bartoloměje, českého zemského patrona sv. Václavy, patrona proti nebezpečí ohně sv. Floriána, patrona proti morovým ranám sv. Rocha a sv. Rozálie Palermské, další dobově oblíbené protimorové patronky. Vrchol sloupu osazuje socha Panny Marie s Ježíškem, replika takzvané Plzeňské madony, opukové skulptury pocházející z období konce 3. čtvrtiny 14. století a umístěné na hlavním oltáři v blízkém městském kostele sv. Bartoloměje. Původní sochařská výzdoba sloupu byla o další sochy obohacena v roce 1714, tedy po dalším moru, jenž zasáhl Čechy včetně Plzně roku 1713. Tehdy přibyly na sloup opět z dílny Kristiána Widemanna sochy sv. Františka Xaverského, sv. Petra z Alkantary a sv. Barbory.
Sloup zapsaný jako kulturní památka byl během své existence mnohokrát opravován a restaurován, a to například v letech 1814, 1856, 1874, 1890, 1931, 1946, 1964, 1985-1987. Poslední a jen konzervační zásah se uskutečnil v roce 2006, tedy před více než 12 lety.
