Předně jsme v roce 2019 oslavili 30 let života ve svobodě, demokracii a relativní prosperitě. To je něco, co nemá v naší moderní historii obdoby. Na mnoho věcí můžeme být hrdi. Hrdi na mnoho úspěšných Čechů, hrdi na to, že náš národ patří k těm nejúspěšnějším na světě. Jistě, někteří lidé jsou nespokojení a ne všem se daří, ale jsem optimista. Jsme dostatečně silní a chytří na to, abychom problémy překonali.
V roce 2019 nebylo na politické scéně moc co ke slavení, navíc se nekonaly žádné volby, což je spíše výjimka. Možná by stála za oslavu ta. Kdo bude slavit, uvidíme až při dalších volbách v dalších letech.
Nekončícím zmarem procházejí komunisté, jejichž některé názory a postoje jsou trestuhodné. Myslím, že za jejich pozici na české politické scéně a za to, čemu a komu napomáhají, by je nepochválil ani Klement Gottwald. V jejich případě to už není levicový extremismus, ale spíše myšlenkové úchylky.
Zelení z české politické scény v podstatě zmizeli a to přesto, že téma klimatických změn je jedno z mediálně nejprotežovanějších. V současné době jej přejímají mnohé jiné strany. Některé více, jiné spíše méně uvěřitelně.
Sociální demokraté zase doplácejí na vládnutí s Andrejem Babišem a na svoji nerozhodnost, jak se se svojí rolí v Babišově „kabinetu kuriozit“ vypořádat. A hlavně, jak ji vysvětlit zbývající hrstce svých voličů.
O naplnění ambicí Trikolóry se zatím nedá z pár veřejných průzkumů usuzovat. Nicméně předpokládám, že v parlamentních lavicích ji uvidíme.
Preference hnutí ANO nerostou a myslím si, že už ani neporostou, protože narazily na svůj strop. Babišův volební potenciál ale skutečně roste, protože se na něj lepí ČSSD, komunisté a někdy i SPD. Navíc k nim ještě pravděpodobně přibude Trikolóra. Opozice proto musí na všech úrovních více spolupracovat a pro volby vytvářet širší koalice. To je cesta, jak poslat Babiše do politického důchodu.
Téma Andrej Babiš mě osobně už otravuje a dal jsem si sám závazek, že jej nebudu otevírat. Ale když už dotaz padl…
Bylo by skvělé, kdyby byl Andrej Babiš mimozemšťan, protože by zase odletěl, kam patří. Bohužel tomu tak není. S druhým citátem samotného premiéra v podstatě souhlasím. Určitě spí málo hodin a je pracovitý. Hodně práce ale ještě nemusí znamenat, že pracuje dobře a ku prospěchu země. Na nekonečné vládní rozdávání, které teď vidíme, doplatí budoucí vlády, až nás postihne ekonomické zpomalení.
Navíc Babiš mnohokrát lhal, pokud jde o ekonomiku. V červnu 2014 v České televizi prohlásil: „Jsem přesvědčen, že v roce 2017 budeme mít vyrovnaný rozpočet, vzhledem k tomu, co máme připravené. K tomu směřujeme. Ale samozřejmě musíme udělat opatření z hlediska výběru daní.“ Kvůli výběru daní udělal kabinet některé kroky, které byly přitom podle mě nesprávné. Jenže k žádnému vyrovnanému rozpočtu, přestože české hospodářství roste, nesměřujeme.
Babiš je špatný ekonom, hospodářství se vyvíjí dobře jemu navzdory, protože úspěšné jsou naše firmy, ne to, jak vláda stát řídí.
Nevím, kam se Milion chvilek zapojí. Řekl bych, že jako celek nikam. Chvilkaři se snaží úkolovat některé opoziční strany, ale na to bych nepřistupoval. Opozice by samozřejmě měla lépe spolupracovat, ale k tomu nepotřebuje rady Milionu chvilek. Milion chvilek radosti nám mohou udělat pouze vyhrané volby a o to se musíme snažit.
Na otázky ohledně činnosti Senátu odpovídám poměrně často. Zjistil jsem, že jeho roli na české politické scéně nejlépe popíší přirovnáním ke štafetovému běhu. Návrh zákona se do Senátu dostává v určité podobě a my se s ním snažíme co nejrychleji běžet a předat jej v co nejlepší podobě Sněmovně. Co s ním ta udělá, již Senát neovlivní, ale to neznamená, že bychom na svém „úseku“ trati neměli dělat maximum. Realitou také je, že mnohé senátní návrhy jsou Sněmovnou zamítnuty a posléze vydávány za vládní…
že Senát může být „pojistkou demokracie“, si myslím, i díky našemu prezidentovi uvědomuje stále více lidí. Nezbývá než mu za to poděkovat.
Pozitivně vítězství britských konzervativců Borise Johnsona v prosincových volbách, protože tahanice o brexit konečně skončí. S uspokojením jsem registroval i vítězství Sebastiana Kurze v rakouských volbách.
Výborné byly například výkony našich basketbalistů na mistrovství světa v Číně a Ester Ledecké na bílých svazích. U sportu bych si ale ještě přál, aby plzeňští fotbalisté, jejichž jsem velkým fanouškem, ještě zkomplikovali cestu Slavie za titulem. I když Slavie hraje opravdu výborně, a to i na mezinárodním poli.
Za velmi negativní, jak jsem již říkal, považuji nestoudné opakované výroky českých komunistů. Dále pokračující nebezpečí radikálního islamismu, které cítíme i v Evropě a stále nedořešené otázky masové migrace.
Snažím se mít dobrou náladu permanentně, i když někdy je to vzhledem k okolnostem – zejména v politice – docela obtížné. Takže se směji docela často. Minimálně pousmát se dá i nad některými věcmi, které jsou spíše negativní.
Aktuálně mě pobavila příhoda z plzeňských vánočních trhů. U jednoho ze stánků jsem si objednal klobásu a pivo. Když výčepní zjistil, že nemá drobné nazpět, byl jsem vyzván k upití piva z kelímku a chybějící částka mi byla dočepována. Češi si holt umějí poradit, pan Hrabal by měl radost. A já štěstí, že jsem neplatil třeba tisícikorunou. Tak „na zdravý rozum a úspěšných 366 dní v novém roce“!
