Okresní soud v Domažlicích zamítl žalobu rodiny strojvedoucího, který zahynul při srážce vlaků u Milavče na domažlicku. Nárok vůči Českým drahám je podle soudu promlčený. Pozůstalí se chtějí odvolat, usilují především o očištění jména svého blízkého.
Pět let po tragické srážce vlaků u Milavče na Domažlicku pokračuje spor o okolnosti nehody. Rodina strojvedoucího Rudolfa Klouda požadovala po Českých drahách náhradu nemajetkové újmy. Okresní soud v Domažlicích však žalobu zamítl, protože byl podle něj případný nárok uplatněn až po uplynutí zákonné lhůty.
Rozhodnutí zatím není pravomocné. Pozůstalí oznámili, že se proti rozsudku chtějí odvolat. Nejde jim podle jejich slov pouze o finanční odškodnění, ale především o zpochybnění závěru, že za tragédii nesl odpovědnost výhradně zemřelý strojvedoucí expresu.
„Chtěl jsem hlavně očistit jméno bratra.“Roman Kloud, bratr zemřelého strojvedoucího
Čelní srážka mezinárodního expresu s protijedoucím osobním vlakem se stala 4. srpna 2021 na jednokolejné trati u Milavče. Zahynuli oba strojvedoucí a jedna cestující, dalších 56 lidí utrpělo zranění.
Podle závěrečné zprávy Drážní inspekce projel expres ve výhybně Radonice kolem návěstidla zakazujícího další jízdu. Krátce nato se střetl s osobním vlakem přijíždějícím z opačného směru.
Klíčovou otázkou civilního řízení nakonec nebylo technické vybavení lokomotivy ani bezprostřední příčina nehody. Soud posuzoval především to, zda rodina uplatnila svůj nárok včas. Zákonná promlčecí lhůta činí tři roky.
Žaloba byla soudu odeslána 8. března 2025. Právní zástupce pozůstalých tvrdil, že lhůta začala běžet až 9. března 2022, kdy Drážní inspekce zveřejnila závěrečnou zprávu. Další informace rodina podle něj získala v dubnu téhož roku z policejního rozhodnutí o odložení případu.
České dráhy naopak namítaly, že lhůta začala běžet už v den nehody. Bylo totiž od začátku zřejmé, kdo byl zaměstnavatelem strojvedoucího. V takovém případě měl nárok být uplatněn nejpozději v srpnu 2024. Soud se přiklonil k tomuto výkladu a žalobu zamítl jako promlčenou.
Pozůstalí dlouhodobě upozorňují na německou lokomotivu Siemens Hercules, která byla v čele expresu. Jejich právník argumentuje tím, že používané německé zařízení pro kontrolu bdělosti strojvedoucího funguje jinak než systémy obvyklé v českých lokomotivách. Zpochybňuje také, zda byly splněny všechny podmínky pro její nasazení na tuzemské železnici.
Podle rodiny mohl mít strojvedoucí náhlé zdravotní potíže. Poukazuje na to, že před srážkou nebrzdil a pokračoval v jízdě. Automatické zabezpečení přitom vlak nezastavilo.
České dráhy tato tvrzení odmítají. Jejich právní zástupce se odvolal na závěry Drážní inspekce, podle nichž byla lokomotiva technicky způsobilá a její stav nebyl příčinou nehody.
Právní zástupce rodiny u soudu upozornil také na událost ze 6. srpna 2026. Tvrdí, že stejný typ lokomotivy projel mezi Radonicemi a Osvračínem přibližně deset kilometrů, aniž by zařízení vyžadovalo potvrzení bdělosti strojvedoucího. Podle advokáta to podporuje pochybnosti o fungování systému.
Zástupce Českých drah se proti označení zařízení za nefunkční ohradil. Připustil možnost, že systém nemusel pracovat zcela standardně, podle něj však mohly impulzy vzniknout při jízdě po nerovném železničním svršku. Událost podle něj neprokazuje úplnou nefunkčnost zařízení.
Pozůstalí se s rozhodnutím domažlického soudu nehodlají smířit. Chtějí podat odvolání a zvažují také další právní kroky. Spor tak pravděpodobně bude pokračovat před nadřízeným soudem.
Rozsudek nyní neřešil, zda byly výhrady rodiny k lokomotivě a zabezpečení oprávněné. Žaloba byla zamítnuta kvůli promlčení případného nároku.