Projekt byl součástí programové linie LandArt Plzně – Evropského hlavního města kultury 2015, stal se pilotní akcí v regionálním měřítku. Z celkového počtu 122 ohrožených, zničených a rozpadlých kostelů plzeňské diecéze bylo vybráno 13 míst, která ožila výtvarnou intervencí.
Smyslem projektu není a nemůže být úplná obnova staveb. Samotný počet chátrajících, někdy i záměrně devastovaných objektů, je příliš vysoký a jejich rekonstrukce nebo celková obnova je nereálná. Jejich význam však nezaniká, jsou to duchovní centra, místa, kde se lidé shromažďovali a zamýšleli se nad tím, co přesahuje jejich možnosti. V dnešní době nemusí být tento přesah pouze náboženský, tato místa lze chápat jako nositele kulturního dědictví naší země a skrze uměleckou intervenci probudit znovu život a smysl těchto památek.
Vedoucí ateliéru Socha a prostor prof. akad. soch. Jiří Beránek vysvětluje: „Člověk se přece potřebuje také zastavit, rozhlédnout a vnímat nevšednost i obyčejných věcí. Člověk se přece potřebuje „vznést“ nad sebe sama, pochopit význam cest, chodníků a pěšin, smysl obydlí a hemžení měst. Nic z toho, co bylo postaveno našimi předky, nebylo bezdůvodné a náš projekt to chce dokázat. Už při pouhém vztyčení tyče na místě ruiny kaple či kostela zjistíme vždy genialitu, s jakou bylo určeno. Samotný příchod k takto nalezeným místům je zpravidla určen stromořadím, kamenným valem, nebo jiným významným krajinným útvarem. A tak se pomalu vnořujeme pod kůži krajiny a chápeme ji tak, jak by se měla uchovat, nebo obnovit. Ano, znovu vyšlapaná stezka je záslužný čin, vede-li k plnosti života.“
Programový ředitel Plzně 2015, MgA. Jiří Sulženko dodává: „Plzeň 2015 spolupracovala s Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara na řadě zajímavých projektů, ale LandArt prof. Jiřího Beránka je z těch, které měly skutečně rozsáhlý dopad jak na místa samotná, tak na kvalitu celého evropského projektu. Znovu připomenutá místa a kostely v Plzeňském kraji se staly cílem cest řady nových návštěvníků a unikátní formou připomněly traumata i bohatství celého regionu a naší historie. I to bylo jedním z cílů projektu Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015.“
Děkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara doc. ak. mal. Josef Mištera doplňuje: „Samozřejmě jedna věc jsou plány a jiný problém je realizace. Díky týmu Evropského hlavního města kultury a financím, které na podporu projektů poskytlo město Plzeň, Plzeňský kraj a Ministerstvo kultury, se geniální vize profesora Beránka a jeho plzeňské školy v průběhu let zhmotnily. Tak mohla vzniknout ve světě zcela unikátní řada sochařských děl a vznikla také kniha, která vše dokumentuje - kniha o boji umělců za člověka proti surovým a bezohledným dějinám."
Výše zmíněná kniha, která byla pokřtěna a oficiálně představena na zahájení výstavy ve středu 4. května, mapuje celý projekt Zaniklých a ohrožených kostelů, zároveň představuje výběr z díla vedoucího Ateliéru Socha a prostor prof. akad. soch. Jiřího Beránka a jeho asistenta MgA. Benedikta Tolara.
Seznam realizací projektu: Štěpánka Kotková: Má mysl, kostel Panny Marie, Otín, 2012 Jakub Hadrava: Věřící, kostel sv. Jiří, Luková, 2012 Veronika Konturová: Světlo, kostel sv. Barbory, Všekary, 2012 Vojtěch Soukup: Křížová cesta, kostel sv. Blažeje, Branišov, 2012 Kristýna Kužvartová: Kapka aneb hladina hloubky, kostel sv. Jana Nepomuckého, Loreta, 2013 František Dvořák: Svatý Bartoloměj, Pořejov, 2013 Jiří Beránek: Prorůstání, Srbice, 2014 Jakub Orava: Proud času, kostel sv. Václava, Hora sv. Václava, 2014 Štěpánka Kotková: Modlitby, kostel Nejsvětější Trojice, Nový Čechtín, 2014 Monika Hrachová: Lidská krajina, Děpoltice, 2014 Benedikt Tolar: Soustředění, kostel sv. Máří Magdaleny, Krasíkov, 2015 Vojtěch Soukup: Mezičlánek, zaniklá tvrz Pecihrádek, 2015 Jakub Hadrava: Oltář Nejsvětější Trojice, kostel Nejsvětější Trojice, Otěvěky, 2015
