Sušice kupuje areál bývalého SOLO. Za 250 milionů chce otevřít novou čtvrť u centra

Sušice chce po letech vyřešit jeden ze svých největších problémů. Město se dohodlo na odkupu rozsáhlého, léta nevyužívaného areálu po bývalé sirkárně SOLO. Území bezprostředně navazuje na historické centrum a dnes působí jako zanedbaná bariéra mezi městem a směrem k nádraží.

Za téměř 17 hektarů zaplatí Sušice 250 milionů korun. Podle vedení města je to klíčový krok, protože podobně velké a strategicky položené místo pro budoucí rozvoj už v Sušici prakticky není.

Co přesně město kupuje

Sušice nekupuje jen pozemky a budovy, ale přebírá celé vlastnictví přes společnost. Získá 100 procent akcií brněnské firmy N166, která areál vlastní a podle dostupných informací nemá další činnost. Kupní cena vychází zhruba na necelých 1 500 korun za metr čtvereční rozvojové plochy.

Areál leží u Nádražní ulice na okraji památkově chráněné části města. Dlouhodobě je vnímán jako problematický vstup do Sušice, zejména při příjezdu od Plzně a Strakonic.

Splátky a staré ekologické zátěže

Město nechce zaplatit celou částku najednou. Domluvený je pětiletý model splátek po 50 milionech korun ročně. První splátka má být uhrazena až ke konci prosince 2026.

Před první platbou proběhne průzkum kontaminace a dalších ekologických rizik. Kontrolu má zajistit ministerstvo životního prostředí. Sušice na průzkum získala dotaci a smlouva také upravuje rozdělení případných nákladů na sanaci. Prodávající ručí za škody do 25 milionů korun. Pokud by náklady byly vyšší a prodávající by je odmítl uhradit, obě strany mohou od smlouvy odstoupit ještě před první splátkou bez sankcí.

Nová čtvrť: byty, služby i pracovní příležitosti

Podle prvních představ radnice má největší rozvojová plocha nabídnout smíšené využití. Zhruba na třech hektarech se počítá s bydlením a službami. Zbytek území by měly postupně zaplnit lehčí provozy a další pracovní místa. Město zdůrazňuje, že cílem není těžký průmysl.

Městský architekt Jakub Mareš upozorňuje, že nepůjde jen o jednotlivé domy, ale o vznik nového městského celku. Důležitá bude doprava, veřejný prostor i zeleň. Radnice chce, aby se území otevřelo lidem a přestalo být neprůchodnou překážkou. Záměr počítá i s lepším pěším propojením směrem k nádraží, protože hlavní trasa přes Nádražní ulici je dnes podle města pro chodce nepříjemná a zatížená dopravou.

Sušice už zvažovala spolupráci se zahraničními architekty. V jednání se objevilo i dánské studio Bjarke Ingels Group (BIG), které stojí například za návrhem pražského projektu Vltavská filharmonie.

Komín už je minulostí, část areálu je památkově chráněná

Areál SOLO v posledních letech prošel demolicemi. Výrazným symbolem byl cihlový komín vysoký přes 70 metrů, který byl zbourán 14. srpna 2024. V areálu podle dostupných informací zůstaly jen dvě budovy, které mají statut kulturní památky.

Od ruční výroby k útlumu

• 1839 – začíná výroba zápalek, zpočátku ručně.
• 1868 – do podniku vstupuje kapitál, z manufaktury se stává průmyslový závod.
• 1903 – sušická továrna se stává součástí kartelu SOLO se sídlem ve Vídni.
• 1946 – po válce dochází ke znárodnění, vzniká národní podnik SOLO Sušice.
• 2008 – výroba v Sušici končí, mimo jiné kvůli levnější zahraniční konkurenci a poklesu poptávky.

Vedení města spojuje odkup areálu i s bojem proti odlivu obyvatel. Nové bydlení, pracovní příležitosti a kvalitnější veřejný prostor mají podle radnice pomoci tomu, aby mladší lidé měli důvod v Sušici zůstat.