Sýček obecný mizí z české přírody. Na Plzeňsku bojují o záchranu jedné z nejvzácnějších sov

Kdysi běžná sova dnes bojuje o přežití. Sýček obecný patří k nejohroženějším ptákům v Česku a na jižním Plzeňsku přežívá už jen několik hnízdních párů. Ochranáři se snaží zabránit jeho úplnému vymizení. Vypouštějí desítky odchovaných sov do přírody, sledují je pomocí vysílaček a zjišťují, co je v krajině nejvíce ohrožuje.

Na první pohled to vypadá nenápadně: malá sova, která se zdržuje u stavení a na pastvinách. Jenže sýček obecný dnes v Česku patří k nejohroženějším druhům a v krajině zůstaly už jen poslední ostrůvky. Právě v Plzeňském kraji se ochranáři několik let snaží, aby sýček úplně nezmizel. Pomáhá jim chov v aklimatizačních voliérách, vypouštění do vytipovaných lokalit a hlavně sledování mláďat po vylétnutí z hnízda pomocí vysílaček.

Projekt sahá přes hranice

Záchranné aktivity v regionu probíhají podle informací kraje už od roku 2017. Od roku 2024 se rozšířily v rámci přeshraničního projektu Interreg „Ochrana sýčka obecného (Athene noctua) v česko-bavorském pohraničí“, který má skončit na konci roku 2026. Do spolupráce jsou zapojeni vědci a ochranáři, mimo jiné Česká zemědělská univerzita, ZO ČSOP Spálené Poříčí, bavorští partneři z LBV Cham a podporu dává i Zoo Plzeň.

Voliéry, živé myši a sledování po vylétnutí

Klíčovým nástrojem jsou vypouštěcí voliéry. V Plzeňském kraji jich ochranáři od začátku vybudovali 13 – část v budovách, část venku na pastvinách. Voliéry jsou přenosné, mají přibližně 4 × 3 metry, uvnitř jsou budky a také přikrmovací místa. Sýčci se tam přikrmují živými myšmi, aby si v době, kdy se rozkoukávají v novém prostředí, udrželi kondici.

Postup je podle odborníků opakovaný: do voliér se v zimě umísťují chovné páry, zahnízdí, vyvedou mláďata a po úspěšném odchovu se voliéry postupně „otevřou“ do okolní krajiny. V tu chvíli přichází na řadu další krok – vysílačky. Mláďata (a část dalších vypouštěných ptáků) dostávají malé radiové vysílače a ochranáři pak v terénu sledují, kam se rozptylují a co je v prvních týdnech nejvíc ohrožuje.

Za tři roky desítky vypuštěných sov, většina s vysílačkou

V posledních třech letech se podle údajů projektu v Plzeňském kraji narodilo přibližně 93 mláďat – část přímo ve voliérách, část i mimo ně. Kromě mláďat ochranáři vypouštěli také dospělé jedince z chovů: 19 párů a navíc jednotlivé samce a samice. Téměř stovka ptáků byla označena krátkovlnnými VHF vysílačkami, menší část pak experimentálně i satelitními GPS vysílači.

Telemetrie má ukázat, proč se sýčkům v krajině nedaří a kde zbytečně hynou. Odborníci dlouhodobě upozorňují například na tzv. antropogenní pasti – otevřené roury, šachty nebo nádrže, do kterých ptáci zapadnou. Rizikem jsou ale i srážky s dopravou a predátoři.

Cílem je stabilní populace, zatím jde o boj o čas

Za úspěch by ochranáři považovali vznik stabilní populace přibližně 7 až 10 párů v regionu, které by zahnízdily bez další podpory. Zatím jde ale spíš o „práci na dluh“. Kraj na svém webu uvádí, že divoká populace na jižním Plzeňsku čítá jen kolem 6 až 8 párů a je na hraně přežití.

Podpora má podle zapojených organizací pokračovat i po skončení projektu. Kromě vypouštění se počítá s vyvěšováním bezpečných budek, úpravami prostředí a spoluprací s vlastníky objektů i zemědělci. Základní přehled příčin úbytku i možností pomoci zveřejňuje také Zoo Plzeň. Kontext k situaci druhu v Česku popisuje Česká společnost ornitologická, podle níž v republice zůstávají už jen desítky hnízdních párů, často v izolovaných ostrůvcích.