Výstava Kvetoucí vlákna v muzeu

V době od 4.listopadu 2004 do 16.ledna 2005 proběhne ve výstavních sálech druhého patra budovy Západočeského muzea v Plzni výstava s názvem Kvetoucí vlákna, která představuje tapiserie (tedy nástěnné textilní závěsy tkané speciální technikou) ze sbírek Severočeského muzea v Liberci. Výstava zahrnuje 20 tapiserií v časovém záběru od 16. do 20. století a představuje díla, která jsou inspirovaná přírodní vegetací a krajinou. Takto tématicky koncipovaná výstava v oboru tapiserií dosud nebyla v naší republice prezentována.
Tapiserie v minulosti – od 13. do 18. století - nabízely jakýsi kronikářský záznam historických událostí, vyprávěly biblické příběhy a legendy ze života svatých, ilustrovaly soudobé literární autory a nabízely nejrůznější alegorie ve výmluvném obrazovém podání. Byly tkány v sériích a vyvěšovaly se při slavnostních příležitostech v kostelech, nebo cestovaly se svými šlechtickými majiteli po jejich sídlech, aby zateplovaly chladné interiéry
a vytvářely v nich iluzi důvěrně známého prostředí.
Kromě tapiserií s figurálními scénami se již od pozdního středověku, tedy od konce 15.století, tkaly rovněž dekorativní kompozice pokryté téměř po celé ploše vegetací - především rozmanitě stylizovanými listy a větvemi stromů. V průhledu mezi vegetací
se objevují bojující zvířata, figurální skupiny nebo pohled na krajinu s architekturou. Tyto tapiserie s převládající zelení, se odborně označují termínem „verdura“ (z francouzštiny, kde verdure = zeleň). Rostlinné motivy se později změnily v krajinu, která byla často oživena stafáží (skupinami lidských postav a zvířat, jež nemají na obrazové ploše dominantní postavení). Tkaním těchto tapiserií se na různé úrovni zabývaly ve značné míře slavné i provinční dílny, poněvadž byl o ně velký zájem mezi aristokratickými i měšťanskými zákazníky. Výstava v plzeňském muzeu připomíná verdury jak z proslulých dílen minulosti (Brusel, Beauvais, Amiens), tak i z těch méně známých (Enghien, Gouda).
Zájem o tapiserie výrazně poklesl v 19. století a tehdy byly mnohé historické tapiserie rozstříhány nebo zničeny. Výtvarný význam této specifické textilní disciplíny ožil opět ve dvacátém století, zejména v jeho druhé polovině. V souladu s celkovým trendem se výrazně rozvíjela v některých evropských zemích – a velice dynamicky rovněž v tehdejším Československu- tzv. autorská tapiserie. Jednalo se o tvorbu, při níž si textilní výtvarník nenechal dílo realizovat v některé z tehdejších uměleckořemeslných dílen (u nás ve Valašském Meziříčí a v Jindřichově Hradci), ale utkal je sám, přičemž pro něj byly důležitými inspiračními prvky jednak bezprostřední dotyk se zvoleným materiálem a jednak vlastní technika tkaní (nejčastěji tzv. útkový ryps, kdy vodorovné útky postupně překrývají svislá osnovní vlákna). Mezi těmi, kdo přitom za téma své reflexe zvolili krajinu, jsou na současné výstavě zastoupeni Jan a Jenny Hladíkovi, Renata Rozsívalová, Vladimír Křečan, František Beneš a Vendulka Sudková. K novodobé textilní tvorbě patří rovněž monumentální paličkované krajky Emilie Frýdecké, Jany Slámové a Márie Danielové, jejíž prostorová krajka, nazvaná Kvetoucí vlákna, propůjčila název celé výstavě. Výstavu připravili pracovníci Severočeského muzea speciálně pro Západočeské muzeum - a s ohledem na konkrétní výstavní prostory v jeho budově.
Velice dobré profesní vztahy mezi pracovníky Severočeského muzea a jejich kolegy v Západočeském muzeu trvají dlouhou řadu let. Dokladem jsou nejenom osobní kontakty, ale především výstavy, které společně obě muzea připravila pro partnerské město Plzně v japonském Takasaki. V roce 1995 to byla výstava 100 let českého skla a v roce 2001 výstava 300 let českého užitého umění. Při této druhé výstavní akci putovaly z Liberce
do |Japonska kromě jiných sbírkových předmětů také historické a současné tapiserie. Některé z nich se nyní –oklikou přes Dálný východ – dostávají též do Plzně, aby se spolu s dalšími textilními díly představily návštěvníkům Západočeského muzea.
Informace o sbírce tapiserií Severočeského muzea v Liberci: Krátce po roce 1880 věnovala hraběnka Matylda Clam-Gallasová Severočeskému muzeu v Liberci (založenému v roce 1873) vzácnou renesanční tapiserii utkanou v Bruselu kolem roku 1550. Toto dílo se stalo základem pozdější znamenité sbírky, která nyní zahrnuje přes 130 položek. Jsou mezi nimi díla pocházející ze slavných center evropského tkalcovského umění minulosti i doklady textilního výtvarného projevu z dvacátého století. V obou směrech řadí tento specifický fond Severočeské muzeum na druhé místo v české muzejní síti za sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Unikátní a exotickou součástí liberecké kolekce je rovněž peruánská tapiserie ze 16. století, která je právě v těchto dnech (od září do prosince 2004) vystavena spolu s dalšími exponáty vybranými z celého světa na prestižní výstavě Metropolitního muzea v New Yorku (The Colonial Andes: Tapestries and Silverwork,
1530-1830).