Vladimír Houška se narodil v roce 1919 a od mládí projevoval zájem o motorky. Již v mladém věku ho přitahovala rychlost a adrenalin spojený s motocyklovým závoděním. Během druhé světové války prožil neuvěřitelné utrpení, strávil 5 dlouhých let v nacistickém pracovním táboře. Přestože těžké podmínky lágru mohly zlomit mnoho lidí, Vladimír si udržel svou vnitřní sílu a odhodlání přežít.
Založil si malý obchod s elektronikou, který se rychle rozrostl a stal se úspěšným podnikatelem. Jeho živnost však byla krátce poté znárodněna komunistickým režimem, který v té době ovládal Československo. I přes tuto nepříjemnost se Vladimír nevzdal a snažil se najít nové směry a způsoby, jak se v životě prosadit.
Vladimír byl jedním ze zakladatelů Autoklubu na Terénu sv. Petra ve Stříbře a stále se zapojoval do místního závodního dění. Byl znám svou rychlou jízdou a odvahou na trati. Jeho přezdívka "Kalič" se stala symbolem jeho závodní kariéry, kterou provázel úspěch.
Zvláště jednoho závodu zůstala ve vzpomínkách Vladimíra Houšky významná. Na první fotografii, kterou měl ve svém albu, sedí na svém novém motocyklu ČZ 125 s číslem 13. Toto číslo mu tehdy přineslo štěstí a v roce 1949 vyhrál závod v třídě 125 ccm "junior" při 2. ročníku Terénu sv. Petra. Byl to neuvěřitelný okamžik, který sledovalo 16 000 diváků. Vladimír Houška se stal hrdinou místního motocyklového společenství a jeho úspěch inspiroval mnoho dalších mladých jezdců.
Byl oblíbený pro svou přátelskou povahou, vstřícností a ochotou pomoci ostatním. Mnoho lidí si ho vážilo pro jeho statečnost a odhodlání, které prokázal během svého života. Vladimírův odchod zanechává ve Stříbře velkou prázdnotu, ale jeho odkaz žije dál. Jeho příběh je symbolem síly lidského ducha a odhodlání překonat životní překážky. Vzpomínka na něj bude vždy zdrojem hrdosti pro jeho rodinu, přátele a místní komunitu.
,,Budu na Tebe vždy hrdý, dědo!" Vzkazuje do nebe vnuk Vladimíra Houšky, Luděk Fürst.
Zdroj: Osobní archiv Luděk Fürst
