Zemřel Tomáš Rothröckl, legenda ochrany přírody. Miloval jelení říji na Šumavě.

Po krátké vážné nemoci zemřel Tomáš Rothröckl. V ochraně přírody patřil k těm, kteří udělají nejvíc, ale mluví o tom nejmíň. A když už mluvil, dokázal to podat tak, že si to člověk zapamatoval — často i s úsměvem.

Rothröckl byl zásadní postavou moderní české ochrany přírody. Stál u vzniku CHKO Podyjí v roce 1979 a později inicioval vyhlášení Národního parku Podyjí. Když park v roce 1991 vznikl, stal se jeho prvním ředitelem. Správu vedl více než 33 let a funkci opustil až koncem roku 2024.

Podyjí nebylo ostrov. Byla to živá krajina

Park nevnímal jako místo, kam se „nesmí šlápnout“. Viděl ho jako krajinu, v níž se po staletí mísí divoká příroda, práce lidí a něco těžko popsatelného navíc — duch místa. Pro něj byla krajina i inspirací pro umění.

Výraznou stopu zanechal i v česko-rakouských vztazích. Pomohl rozjet spolupráci, která vyústila ve vznik přeshraničního národního parku Podyjí–Thayatal v roce 2000. Kolegové z oboru říkali, že to nevnímal pouze ekologicky, ale i jako kulturní projekt, který spojuje břehy i státy.

Z Podyjí do Evropy a zpátky do terénu

Po studiu na Vysoké škole zemědělské v Praze a postgraduálním studiu na Univerzitě Karlově pracoval ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody ve Vranově nad Dyjí. Patřil k těm, kdo na konci 80. let pomáhali otevírat novou éru ochrany přírody.

Jeho působení přesáhlo hranice Česka. Aktivně pracoval v organizaci EUROPARC Federation, v letech 2006–2009 vedl její národní sekci. V roce 2010 se stal náměstkem ministra životního prostředí pro ochranu přírody a krajiny.

Podílel se také na tvorbě pravidel pro národní parky. V letech 2015–2017 byl konzultantem sněmovního výboru pro životní prostředí a zasloužil se o prosazení tzv. národně-parkové novely, která nastavila současné fungování národních parků. V roce 2024 stál u zrodu Asociace národních parků České republiky.

Šumava, jeleni a věta, která zlidověla

Tomáš Rothröckl měl blízko i k Národnímu parku Šumava. Ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený připomněl, že sem Rothröckl jezdil několikrát do roka; na podzim pravidelně kvůli jelení říji, která ho prý dokázala „nakopnout“.

„Čoveče, za tu dobu, co jedeme po tom vašem parku, bych z toho našeho byl už dávno ve Vídni.“ Pavel Hubený, ředitel Správy Národního parku Šumava

Rothröckl často srovnával Podyjí se Šumavou. Připomínal, že oba parky vznikly ve stejný den, a s oblibou dodával, že Podyjí je „menší sestra“ Šumavy. Nadsázka mu seděla, stejně jako pevné názory. V roce 2014 přijal roli člena poroty soutěže Šumavská mozkovka o nejlepší popularizační článek o Šumavě. V roce 2025 se stal jejím čestným předsedou — na vyhlášení 12. ročníku už ale nepřijede.

Respekt napříč parky

Na Rothröckla vzpomínají i v Krkonoších. Ředitel Správy Krkonošského národního parku Robin Böhnisch vyzdvihl jeho pokoru ke krajině i tradici ochrany přírody a zmínil, že měl slabost pro jeleny a jejich podzimní „koncerty“, kvůli nimž si občas dopřál noc v zapadlém srubu.

Michael Hošek, prezident Federace EUROPARC, ho označil za člověka, který dokázal spojit zkušenost z 80. let se současností, a za vizionáře, který šel za cílem bez velkých gest, zato s vytrvalostí.

Ocenění přišla. A jedno přišlo naposledy

Za dlouholetou práci obdržel řadu ocenění. Mezi nimi i stříbrný kříž Dolního Rakouska za přínos přeshraniční ochraně přírody. V roce 2025 mu byla udělena Cena ředitele Správy Krkonošského národního parku jako výraz respektu kolegů z českých národních parků.

Po Tomáši Rothröcklovi zůstává víc než funkce a tituly. Zůstává způsob, jak dělat ochranu přírody: s klidem, rozhledem a bez potřeby být slyšet víc než les.