Mezi první přírůstky tradičně patří jehňata a kůzlata ze statku, nebo obyvatelé terárií.
Poznávací znamení: Výška těla u kozla 80-90 cm, u kozy 60-70cm, váha u kozla 70-80 kg, u kozy 40-50 kg, barva: bílá nebo hnědobílá, dva spirálově stočené rohy: u kozla až 60 cm dlouhé a u kozy až 40 cm dlouhé.
Rozšíření: Provincie Agrigento na Sicílii.
Vlastnosti: Girgentánská koza odolné plemeno, které je převážně chováno pro produkci mléka, ale také masa. Jedna koza vyprodukuje ročně okolo 400 litrů mléka, jaký to je enormní výkon si můžeme představit při skladbě vegetace, kterou se živí. Špičková zvířata mohou docílit skoro ještě dvojnásobnou produkci mléka.
Historie chovu: Girgentánská koza je staré plemeno domovem na Sicílii. Okolo jejího původu existuje mnoho různých spekulací. Její původ je spjat s asijskou divokou kozou šrouborohou, která se nazývá také markhor a které je podobná. Svému jménu koza vděčí místu odkud pochází, tj. provincii Agrigento. Girgentánská koza dostala v 70tých letech přinejmenším konkurenci v plemenech s vysokou produkcí mléka získaných křížením. Proto stálo toto plemeno na počátku 90-tých let před vyhubením. Díky svému neobvyklému vzhledu si ale naštěstí našla přátele v zoologických zahradách. Nadace SAVE, evropská zastřešující organizace pro udržení chovu starých chovných plemen a druhů kulturních rostlin, sídlící ve Švýcarsku, se rozhodla koordinovat chov posledních 200 kusů, které zůstaly farmářům na Sicílii. Německo má podíl na tomto velkém projektu záchrany italského vymírajícího plemene.
