-
Tomáš Mosinger
- Před 22 roky
- Aktuálně
ZOO Plzeň má malé plameňáky
Plameňáci jsou starobylou skupinou ptáků a nálezy fosilií jednoho z dnešních rodů jsou datovány z oligocénu zhruba před 30 miliony let.
Plameňáci jsou starobylou skupinou ptáků a nálezy fosilií jednoho z dnešních rodů jsou datovány z oligocénu zhruba před 30 miliony let. Tyto primitivnější formy plameňáků měly znaky předků ze středního eocénu z dob před více než 50 miliony let. Některé fosilie se objevují i v částech Evropy, Severní Ameriky a Austrálie, kde se v současnosti plameňáci nevyskytují. To svědčí o jejich v minulosti širším rozšíření než v dnešní době.
Celý řád tvoří pouze pět recentních druhů. Všichni plameňáci mají však mnoho společných znaků, podle kterých lze tento řád charakterizovat. Svým specificky utvářeným zobákem získávají z vody plankton filtrováním přes lamely zobáku. Proto se všichni zástupci vyskytují především v mělkých lagunách, jezerech a mokřinách. K charakteristickým znakům této skupiny patří kromě zobáku chůdovité končetiny, pomocí kterých se výborně brodí. Na chodidlech je redukován čtvrtý prst a zbývající prsty jsou spojené plovací blánou. V případě nutnosti plameňáci dokáží poměrně dobře plavat. Jsou to velmi společenští ptáci, kteří se sdružují do početných hejn. V době hnízdění si staví homolovitá hnízda z jílovitého bahna v těsné blízkosti, zde samice snáší 1 až 2 vejce. Na hnízdě se střídají oba rodiče.
Plameňák chilský (Phoenicopterus chilensis) se ve volné přírodě vyskytuje na jižním okraji centrálního Peru přes Andy až do Tierra del Fuego, občas může areál výskytu zasahovat až na východ severní Brazílie a Uruguaje. Plameňáci chilští jsou ptáci 105 cm vysocí o hmotnosti okolo 2,3 kg. Charakteristickým znakem tohoto druhu jsou žlutošedé končetiny s kontrastně červenými „koleny“ a chodidly. Černé zbarvení zobáku se táhne od jeho špičky až za ohyb, zbytek zobáku je velmi bledý.
Ve volné přírodě se tito ptáci vyskytují hlavně na jezerech i s poměrně vysokou salinitou, ale s co nejmenším výskytem ryb. Někdy dávají přednost i pravidelně vysychajícím nádržím s dostatkem bahna. Přesto jsou i výjimky, které hnízdí na kamenitých ostrovech Chile nebo na okrajích rozsáhlých sedimentových vrstev ledovců v Bolívii. Ve vodě loví vodní bezobratlé včetně korýšů například žábronožky (Artemia), buchanky (Copepoda), perloočky (Cladocera), lasturnatky (Ostracoda), různonožce (Amphipoda) – blešivce (Gammarus sp.), dále larvy dvoukřídlého hmyzu (Diptera), včetně pakomárů a dalších.
Po páření, které v domovině probíhá od listopadu do března podle zeměpisné šířky výskytu, samice snáší 1 až 2 bílá vejce do homolovitých hnízd s důlkem na vrcholu. Na hnízdě se střídají po celou dobu hnízdění oba rodiče. Po 27 až 31 dnech inkubace se líhne šedé mládě, které vylétá po 70 až 80 dnech. Celková populace plameňáků chilských je odhadována na 500 tisíc jedinců. Tento druh tedy není bezprostředně ohrožen a je zařazen do přílohy II úmluvy CITES a v zajetí je poměrně dobře chovatelný.
Plameňák chilský je jedním z častěji chovaných druhů plameňáků v zajetí. V České republice jsou plameňáci chilští chováni ve více zoo, ale odchov plameňáků chilských až na výjimky není pravidlem. Nověji bývá chován často i plameňák růžový starosvětský a to i ve velkých hejnech. Nedávno 10 ks získala i zoo Plzeň, aby stimulovali svou přítomností plameňáky chilské.
Historie chovu plameňáků chilských v ZOO Plzeň. Nejstarší datace přítomnosti plameňáka v zoo v Plzni spadá do října 1965. V roce 1966 jich zde bylo 7. Další byli přivezeni v roce 1970. Šlo o plameňáky chilské a patrně i starosvětské. V roce 1976 přibyl dokonce i plameňák kubánský chycený u Sokolova.
První dokonalejší zmínky o chovu plameňáků chilských se datují k roku 1975, kdy se v ZOO Plzeň nacházelo 13 kusů plameňáků. V dalších letech bylo pořízeno 19 kusů plameňáků. Pro odchov se hledala optimální forma výběhu, podoba dna jezírka atp. Zcela první hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1983, tehdy se vylíhla 3 mláďata, ale bohužel se je nepodařilo odchovat. Následující rok se podařilo odchovat 3 mláďata (vylíhla se 4). Od té doby však plameňáci přestali hnízdit až do roku 1996, kdy na hnízda zasedly 3 samice na celkovou snůšku pěti vajec. Po celou dobu inkubace se ptáci vzorně starali o svá hnízda s vejci, ale poslední den inkubace přes noc všechna vejce zmizela. Po tomto „řádění škodné“ už ptáci další rok nezahnízdili.
V roce 1998 byl uměle odchován 1 plameňák jménem „Kvakoš“, z náhodně nalezeného vejce (leželo mimo hnízdo v trávě), což byl cenný chovatelský úspěch a o důvod navíc, proč umístit plameňáka do loga zoo.
K dalšímu odchovu 3 mláďat došlo v roce 2003. To vysezení obstaral inkubátor, ale krmení a výchovu zajistili rodiče. Rovněž roce 2004 byla vejce krátce před líhnutím mláďat vrácena z inkubátoru pod rodiče. LETOS TEDY ZNOVU 3 Ml. Díky chovatelské spolupráci se mládě z plzeňského vajíčka poskytnutého do zoo Lešná vylíhlo nedávno i v tamní zahradě.
Plameňáci obou druhů žijí ve výběhu s jeřáby královskými, kachnami a husami. V zimě o ně nejsou návštěvníci ochuzeni, jejich pavilonek sousedí s výběhem a chodí i do venkovní expozice.
Celý řád tvoří pouze pět recentních druhů. Všichni plameňáci mají však mnoho společných znaků, podle kterých lze tento řád charakterizovat. Svým specificky utvářeným zobákem získávají z vody plankton filtrováním přes lamely zobáku. Proto se všichni zástupci vyskytují především v mělkých lagunách, jezerech a mokřinách. K charakteristickým znakům této skupiny patří kromě zobáku chůdovité končetiny, pomocí kterých se výborně brodí. Na chodidlech je redukován čtvrtý prst a zbývající prsty jsou spojené plovací blánou. V případě nutnosti plameňáci dokáží poměrně dobře plavat. Jsou to velmi společenští ptáci, kteří se sdružují do početných hejn. V době hnízdění si staví homolovitá hnízda z jílovitého bahna v těsné blízkosti, zde samice snáší 1 až 2 vejce. Na hnízdě se střídají oba rodiče.
Plameňák chilský (Phoenicopterus chilensis) se ve volné přírodě vyskytuje na jižním okraji centrálního Peru přes Andy až do Tierra del Fuego, občas může areál výskytu zasahovat až na východ severní Brazílie a Uruguaje. Plameňáci chilští jsou ptáci 105 cm vysocí o hmotnosti okolo 2,3 kg. Charakteristickým znakem tohoto druhu jsou žlutošedé končetiny s kontrastně červenými „koleny“ a chodidly. Černé zbarvení zobáku se táhne od jeho špičky až za ohyb, zbytek zobáku je velmi bledý.
Ve volné přírodě se tito ptáci vyskytují hlavně na jezerech i s poměrně vysokou salinitou, ale s co nejmenším výskytem ryb. Někdy dávají přednost i pravidelně vysychajícím nádržím s dostatkem bahna. Přesto jsou i výjimky, které hnízdí na kamenitých ostrovech Chile nebo na okrajích rozsáhlých sedimentových vrstev ledovců v Bolívii. Ve vodě loví vodní bezobratlé včetně korýšů například žábronožky (Artemia), buchanky (Copepoda), perloočky (Cladocera), lasturnatky (Ostracoda), různonožce (Amphipoda) – blešivce (Gammarus sp.), dále larvy dvoukřídlého hmyzu (Diptera), včetně pakomárů a dalších.
Po páření, které v domovině probíhá od listopadu do března podle zeměpisné šířky výskytu, samice snáší 1 až 2 bílá vejce do homolovitých hnízd s důlkem na vrcholu. Na hnízdě se střídají po celou dobu hnízdění oba rodiče. Po 27 až 31 dnech inkubace se líhne šedé mládě, které vylétá po 70 až 80 dnech. Celková populace plameňáků chilských je odhadována na 500 tisíc jedinců. Tento druh tedy není bezprostředně ohrožen a je zařazen do přílohy II úmluvy CITES a v zajetí je poměrně dobře chovatelný.
Plameňák chilský je jedním z častěji chovaných druhů plameňáků v zajetí. V České republice jsou plameňáci chilští chováni ve více zoo, ale odchov plameňáků chilských až na výjimky není pravidlem. Nověji bývá chován často i plameňák růžový starosvětský a to i ve velkých hejnech. Nedávno 10 ks získala i zoo Plzeň, aby stimulovali svou přítomností plameňáky chilské.
Historie chovu plameňáků chilských v ZOO Plzeň. Nejstarší datace přítomnosti plameňáka v zoo v Plzni spadá do října 1965. V roce 1966 jich zde bylo 7. Další byli přivezeni v roce 1970. Šlo o plameňáky chilské a patrně i starosvětské. V roce 1976 přibyl dokonce i plameňák kubánský chycený u Sokolova.
První dokonalejší zmínky o chovu plameňáků chilských se datují k roku 1975, kdy se v ZOO Plzeň nacházelo 13 kusů plameňáků. V dalších letech bylo pořízeno 19 kusů plameňáků. Pro odchov se hledala optimální forma výběhu, podoba dna jezírka atp. Zcela první hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1983, tehdy se vylíhla 3 mláďata, ale bohužel se je nepodařilo odchovat. Následující rok se podařilo odchovat 3 mláďata (vylíhla se 4). Od té doby však plameňáci přestali hnízdit až do roku 1996, kdy na hnízda zasedly 3 samice na celkovou snůšku pěti vajec. Po celou dobu inkubace se ptáci vzorně starali o svá hnízda s vejci, ale poslední den inkubace přes noc všechna vejce zmizela. Po tomto „řádění škodné“ už ptáci další rok nezahnízdili.
V roce 1998 byl uměle odchován 1 plameňák jménem „Kvakoš“, z náhodně nalezeného vejce (leželo mimo hnízdo v trávě), což byl cenný chovatelský úspěch a o důvod navíc, proč umístit plameňáka do loga zoo.
K dalšímu odchovu 3 mláďat došlo v roce 2003. To vysezení obstaral inkubátor, ale krmení a výchovu zajistili rodiče. Rovněž roce 2004 byla vejce krátce před líhnutím mláďat vrácena z inkubátoru pod rodiče. LETOS TEDY ZNOVU 3 Ml. Díky chovatelské spolupráci se mládě z plzeňského vajíčka poskytnutého do zoo Lešná vylíhlo nedávno i v tamní zahradě.
Plameňáci obou druhů žijí ve výběhu s jeřáby královskými, kachnami a husami. V zimě o ně nejsou návštěvníci ochuzeni, jejich pavilonek sousedí s výběhem a chodí i do venkovní expozice.
Partner zpravodajství
Edymax SE
www.edymax.com
Tradiční personální agentura a náborové centrum EDYMAX SE v Plzni.