Tomuto dravci, který na zimu odlétá zimovat daleko do rovníkové Afriky, se věnují v rámci činnosti DES OP a druhové ochrany již přes 25 let.
Šéf zvířecích záchranářů Karel Makoň svého prvního motáka pochopa okroužkoval s panem Václavem Boškem (kroužkovatelem Kroužkovací stanice Národního muzea Praha) v roce 1990 v rákosině u Podbořan. V tu dobu byl u nás moták pochop velikou vzácností, na Plzeňsku se snad ještě ani nevyskytoval, nebo vyskytoval hodně vzácně. "My jezdili ve čtyři hodiny ráno vlakem s panem Boškem hledat hnízda k Žatci a na Lounsko do Kněžic, Podbořan, Postoloprt, Dolejších Hůrek atd.). Občas jsme jeli i na Plzeň – jih a Strakonicko, třeba do Kláštera u Nepomuka, Životic, Tchořovic a Blatné. Cílem bylo vždy najít hnízda v rákosí a okroužkovat mláďata, což se nám ne vždy podařilo," vzpomíná Makoň.
Kolem roku 2000 šla populace motáků pochopů raketově nahoru a v průběhu několika málo následujících let prošlo členům DES OP rukama několik stovek mláďat tohoto zajímavého dravce.
Do roku 2010 populace motáka pochopa postupně stoupala. "Ročně jsme kroužkovali desítky mláďat už i na Tachovsku s Karlem Machačem, Plzni – severu s Václavem Langem, Plzni – jihu s Karlem Langem a dalšími kroužkovateli. Jenom na Bolevecké kaskádě v Plzni hnízdilo v tu dobu minimálně 7 párů pochopů (dnes jsou tam tři hnízda). Rok na to však začali motáci z nám dosud neznámých důvodů ubývat a ubývají dodnes," upozorňuje Makoň.
Rybníky, kde Plzeňáci pravidelně pochopy kroužkovali, jsou dnes opět bez pochopů a na lokalitách, kde hnízdilo i několik párů, dnes najdou stěží jen jedno hnízdo nebo nic. Navíc i počty mláďat na hnízdě jsou oproti předešlým rokům výrazně nižší, a to i přesto, že hrabošů, které dokáže pochop ulovit i ve vysokém obilí či trávě, je prý letos hodně (jak všude slyšíme).
foto: radek zeman
