Každý znás již určitě nějaký ten festival navštívil. Mně se naskytla ta příležitost, když jsem byl osloven mediální partnerem, abych se s naší restaurací podílel na občerstvení na RADIOFESTU PLZEŇ 12.9.2015 v nově zrekonstruovaném amfiteátru.
Dle názoru pořadatelů již nechtějí na festivalech občerstvení typu předražené klobásy, langoše, bramboráky, něco na způsob halušek atd.
Chtějí více normálního poctivého jídla. Ano čtete dobře. Zřejmně si i pořadatelé uvědomují, že rychlé občerstvení a někteří stánkaři pracují ve stylu fast food a prodávají jídlo z připravených polotovarů, zmražených věcí atd...
Chvilku jsem se rozhodoval zda nabídku a zároveň výzvu přijmout. Ok povídám jdeme do toho. Připravit občerstvení pro 10.000 tis. návštěvníků je silné kafe i pro největší cateringové firmy. My jsme malá restaurace s domácí kuchyní a absolutně pracující s čerstvými surovinami. Máte neskutečně výbornou kuchyň proto Vás tam opravdu chceme zní z úst pořadatele... Mno nic z pořadatelem je domluveno, že nějaké ty stánkové prodejce přizve, protože bychom nemohli uspokojit všechny, to prostě kapacitně nezvládneme...
A jde se nato...
Začíná první porada celého týmu. Všichni pozorně poslouchají moje slova a jsou rozhodnuti výzvu se mnou přijmout a jít do toho.
Termín festivalu se nezadržitelně blíží a my jsme ve finálních přípravách. V pátek 11.9.2015 se u nás točí jeden dodavatel za druhým. V kuchyni to vypadá jako ve včelím úle a všichni zamětsnaci pracují na 120%. Kolem 15:00 hod. přichází náš šéfkuchař Petr Táborský a z jeho úst vychází slova, které jsem slyšet až tak nechtěl, ale co naděláme :). Šéfe nestíháme udělat v čas všechnu práci, musíme jít na noční směnu.Mno co se dá dělat. Ono připravit 1000 burgrů, 1000 domácích bulek, Vykostit 70 kg kuřat na tortillu s kuřecím masem, 100 porcí Květákového rizota a 200 ks Gulášové polévky, když děláte svojí práci pořádně nějaký ten čas zabere.
Všichni členové našeho týmu mně nevijímaje pracujeme celou noc, abychom vše stihli. Nejsme fast food tudíž ject někam nakoupit bulky na burgr jako to dělají jiní je pro nás nepřijatelné.
V 5 hodin ráno můžeme s klidem říct máme hotovo :D. V 6 hodin vyjížídíme na festival stavět stánek. Při příjezdu zjišťujeme, že naše místo je obsazené a musíme se vejít do menšího prostoru. Hups další čára přez rozpočet, ale co naděláme. Improvizujeme, ale všichni s nadšením makáme. Nikdo si nestěžuje na únavu... Já už piju čtvrtý kafe a organizačně zajištuji celou akci. Číšníci, servírky, kuchaří všichni staví stánek a vše potřebné. Čas se neuvěřitelně blíží a start festivalu je za dveřmi.
Začínáme. Vše je hotovo a dav lidí je nekompromisní. Odpočinek přichází jen při vystoupení interperetů na podiu.
Dodáváme i jídlo pro účinkující. Grily jedou na plný pecky, personál jede celou dobu na plno.
K údivu návštěvníků je v tortille i stehenní kuřecí maso a vlastně všechny masové části z kuřete, bulka je z domácího těsta, hovězí maso je opravdu hovězí maso i gramáží, gulášová polévka je fakt výborná a vegetariáni se nestačí divit, že i pro ně máme poctivé Květákové rizoto Vegan z květáku a lidé z belepkovou dietou oceňují i jídlo pro ně. Samozřejmě se najde i pár lidiček, kteří domácí poctivou kuchyň neocení a radši si vystojí frontu na Langoš za 60,- nebo Bramborák za 50,-Kč a není jim líto vyhodit peníze za tyto gastronimické výkvěty, ale budiž proti gustu....Každého věc.
Festival se blíží ke konci a já pozoruji už únavu u svého týmu, ale před zákazníky nedají nic najevo. Konec. Světla se rozsvicují. Hotovo šéfe povídá šéfkuchař. Všem nám spadl kámen ze srdce, jsme vyčerpaní, ale šťastný, že jsme prošli tak velkou zatěžkavací zkouškou.
Celému svému týmu, který dva dni nespal a tvrdě makal na tom, aby se třeba na festivalech ujmulo to zvát tam restaurace s poctivím jídlem mnohokrát děkuji, bez nich bychom to nikdy s šéfkuchařem nedokázali.
A zhodnocení celé akce ? Za mně asi ano, doufám, že brzy odzvoní takovýmto stánkařům a fast foodům, kteří ždímou peněženky lidem polotovarama a jinýma věcma, které ani neumím popsat, protože je neznám. Mám totiž v krvi poctivou gastronomii, která se ale asi pomalu začala vytrácet z české národa.
Fotogalerie
Autor: Bohumil Rydrych Článek může obsahovat komerční sdělení.
Komentáře
Sdílet článek
