Na ledovou plochu naskákalo sedm malých dětí, mezi nimi byl i Tomáš, který mi stačil povědět, že dres Pavelskiho, který dostal od Ježíška, je jeho nejoblíbenějším. Trénink, který dnes děti čekal, vedli Tomáš Ceperko, Daniel Dědič a Adam Dekan. Ti si rozdělili děti mezi sebe do třech malých skupinek, aby tak každý hokejista měl možnost vylepšit to, co potřebuje.
Tomuto rozdělení předcházela rozehřívací hra na babu, která děti velmi bavila. „Musíte pořád bruslit a hokejka bude neustále na ledě,“ vysvětluje pokyny mladým sportovcům trenér Ceperko. Po nějaké chvíli se tato hra dostala do své další fáze, kdy se bruslaři učili práci s kotoučem. Už teď jsem ty malé hokejisty pro jejich zručnost obdivovala! Vmalých skupinkách kluci trénovali práci spukem, techniku bruslení, kličky, rychlé starty a mnoho dalšího. Ke všem dětem trenéři přistupovali individuálně, poukazovali na chyby a vždy ochotně poradili, jak danou věc zlepšit. Ke všem těmto cvičením používají trenéři zTCC mnoho pomůcek, ať už jde o překážkovou dráhu, která pomáhá lépe ovládat puk, či o dřevěnou kládu, jež nahrazuje přihrávajícího spoluhráče. To ale nebyly jediné pomůcky, které byly na tréninku využity.
Potkala jsem se také srodiči, a tak mě zajímalo, co soudí oni o tomto tréninku. Šimonův tatínek říká, že: „Trénink využíváme jen jako doplňkový, neboť Šimon trénuje ještě 3x týdně jinde. Obrovská výhoda tohoto tréninku je vosobitém přístupu trenérů, který vtrénincích, na kterých je třeba 25 dětí, chybí. Tam jsou na takové množství dětí 3 trenéři.“ Také se mu líbilo, že děti využijí opravdu celou hodinu ledu, během níž jsou neustále na řadě, nečekají, až se všichni vystřídají apod. Sám Šimon má ve svém tátovi vzor, poněvadž jeho otec hokej dříve také hrával.
Po odchodu zledu se hokejisté převlékli a následovala tzv. suchá příprava vtělocvičně, která vychází zpohybů na ledě. Tato zpevňovací a balanční cvičení si hráči poté odnáší zpět na led. Dnešní část tréninku se skládala zrozcvičky, zpevnění a stick-handingu neboli práce sholí. Vjiných dnech se program mění a hráči trénují například i střelbu na světelnou bránu, která je ve společnosti novinkou.
Hned na začátku si hráči připomínali, jak se správně dýchá, neboť i správný dech přispívá kjejich větší výdrži. Spomocí velkých míčů si poté zdokonalovali stabilitu a zpevňovali tělo. Ke stejné aktivitě poté posloužila i pomůcka zvaná bosa, na které to opravdu není vůbec nic jednoduchého se udržet, natož ještě kombinovat další věci. I během této fáze tréninku se trenéři věnovali každému svěřenci zvlášť. Malí hokejisté se následně opět rozdělili do skupin, ve kterých každý trénoval to, co potřebuje. Malý a upovídaný Pepa, který mi prozradil, že hraje hokej již tři roky, šel sDavidem trénovat práci sholí a Max se zase věnoval posilování dolních končetin. Poté následovalo protažení a odchod do šatny.
Tréninky sTCC jsou vedeny ve velmi přátelské atmosféře, děti si je užívají a vždy se na své trenéry a celý trénink těší. Obrovskou výhodou je výše zmiňovaný individuální přístup a stoprocentní využití tréninkového času. Jestli tedy máte doma malého hokejistu, zkuste jeden trénink a uvidíte, že nebude litovat ani on, a ani vy.
Autor: Věra Novotná
