Letošním tématem byla čtvrtá průmyslová revoluce a s ní související národní iniciativa Průmysl 4.0. Tu v úvodní přednášce přiblížil Vladimír Mařík z ČVUT, který ji zpracoval pro ministerstvo průmyslu a obchodu. Téma koresponduje s myšlenkou dlouhodobého záměru Západočeské univerzity v Plzni, jenž akcentuje potřebu univerzity obstát v měnícím se světě, příznačném propojováním technických a humanitních disciplín.
Po třech minulých průmyslových revolucích, charakteristických zaváděním parních strojů do výroby, její elektrifikací a využíváním výpočetní techniky, stojíme nyní na
prahu revoluce čtvrté. V jejím průběhu budou propojována
jednotlivá výrobní zařízení do podoby chytrých továren, které budou schopny pružně reagovat nejen na neustále se měnící
poptávku, ale také na různé nepředvídatelné události či poruchy. Nástup
těchto továren nové generace umožní především
rozvoj tzv. Internetu věcí, distribuovaných on-line služeb a mnoha dalších moderních technologií: robotiky, umělé inteligence,
inteligentních materiálů, 3D tisku či virtuální reality.
Seminář představil nejnovější trendy ve výše
uvedených oblastech a zabýval se také otázkou, jaké bude místo
člověka ve světě po této revoluci: jak budou lidé a chytré stroje vzájemně komunikovat, jak se změní vzdělávací proces v závislosti na potřebě vychovávat specialisty vzdělané v kombinaci několika oborů, zda dojde v budoucnu k dramatickému zvýšení nezaměstnanosti v souvislosti s robotizací výroby apod. Odborníci ze Západočeské univerzity seznámili přítomné se svými výzkumnými aktivitami, které korespondují s myšlenkou Průmyslu 4.0: například virtuálním modelem člověka pro analýzu poranění, hlasovou komunikací člověk-stroj, řečovou syntézou či technickými inovacemi ve výukovém procesu. Zamýšleli se také nad právními aspekty čtvrté průmyslové revoluce nebo robotizací ve zdravotnictví.
Kromě přednášek a diskusí měli účastníci semináře možnost vyrazit i do okolí Nečtin. Doprovodný program nabízel vycházku k Preitensteinské huti, zaniklé vsi Umíř a bývalému Zlatému lomu a také návštěvu Centra Caolinum v Nevřeni s následnou dobrodružnou výpravou do historického kaolinového dolu. Na konci 19. století v těchto prostorách probíhala podzemní těžba kaolínu a do dnešních dnů se dochovaly chodby,
z nichž některé mají výšku až 18 metrů. Na stěnách jsou dosud
viditelné známky po ručním kopání a na stropě černé skvrny,
pravděpodobně stopy po očouzení karbidovými lampami, kterými si v té
době kopáči na práci svítili. V jedné z chodeb je dochovaný
hornický znak - zkřížený mlátek a želízko s nápisem D. J. 1891. Stěny dolu místy zdobí pestrá lidová tvořivost, novodobí návštěvníci zde totiž v průběhu let sami vytvářeli drobná umělecká dílka ze všudypřítomného jílu, někdy více, někdy méně zdařilá. Důl je v současnosti z bezpečnostních důvodů oficiálně nepřístupný, představitelé Nevřeně však již činí první kroky k tomu, aby mohl být v budoucnu otevřen pro veřejnost.
