OLEJ NA PLÁTNĚ
O 55
OTA BUBENÍČEK
31. října 1871 v Uhříněvsi u Prahy[1] – 10. září 1962 v Mladé Vožici
Akademický malíř, loutkářský průkopník, herec a sokol.
STUDIA
1899–1904 Akademie výtvarných umění v Praze (Julius Mařák, Antonín Slavíček, Rudolf von Ottenfeld)
1905, 1907 absolventské Hlávkovo cestovní stipendium do Mnichova, Paříže, Belgie a Nizozemí
OCENĚNÍ
1911 - Za obraz " Po dešti" mu byla udělena cena Akademie věd a umění.
1937 – Čestný člen Jednoty umělců výtvarných
1940 - Čestný diplom Loutkářského soustředění za zásluhy o české loutkářství
1947 - Krajinářská cena Františka Kavána
1952 – Cena Josefa Mánesa za celoživotní dílo
1961 - Zasloužilý umělec za celoživotní dílo
VÝSTAVY
Poprvé předstoupil před veřejnost v roce 1900 na výstavě v Rudolfinu a poté každý rok vystavoval v „Mánesu"
0braz „Pod hrází" (datovaný 1901) byl patrně absolventskou prací u prof. Ottenfelda a byl vystaven v Rudolfinu a reprodukován ve výstavním albu
1909 - souborná výstava u Topiče
1916 - úspěšná výstava motivů zimních krajin a motivů ze Splitu
1932 - na výstavě v Obecním domě vystavoval společně s F. Kavanem a J. Panuškou obrazy „Mladá Vožice", “Žalý“, „Valašská pila a mlýn" (olej z r. 1908, vystaveno na německo-anglické výstavě r. 1913 v Londýně).
Obrazy vystavoval na nespočetných výstavách v Praze, Plzni, Hradci Králové, Č. Budějovicích, Táboře, Ostravě, Brně a Bratislavě, a nejméně v patnácti jiných českých městech. Mimo vlast jeho dílo viděli na výstavách ve Vídni, v Mnichově, Drážďanech, Lipsku, Karlsruhe, Stuttgartu, Amsterodamu, Augsburku, Poznani. Také v Kodani, Oslu (Kristianii), Stokholmu a Benátkách.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Léto, čas plenérů, i na Klenovou nám přijedou adepti, pročež pro měsíc červenec žádná moderna, natož současné. Hezky česky Mařákovci. Vzhůru do krajiny!
Každého roku ke konci dubna jsme se připravovali na dvouměsíční exkursi do přírody. Nejoblíbenější místa byla Okoř anebo Lochovice u Zdic. Den před odjezdem přišel Mařák na generální přehlídku, jsme-li řádně vyzbrojeni do boje s přírodou. Nejzkušenějšímu předal pro každého prázdný slamník, jeden tvrdý polštář a dvě houně, pak mu svěřil školní pokladnu na uhrazení cestovného, bytu a stravy včetně 2 - 3 piv denně. Byla to radostná chvíle, když jsme od akademie vyrazili za vozem, do vrchu naloženým našimi zavazadly, k nádraží. Táhli jsme jako vojáci do ležení, a že ten malířský "lágr" byl veselý, netřeba připomínat. Osm mladých chasníků cechu sv. Lukáše nikoho nezarmoutilo a nejméně sebe! Na takových exkursích bývalo veselo, ale také se pilně pracovalo. Řídili jsme se vždy zásadou: "Nejdřív práce, pak legrace!". Mařák často za námi přijížděl, jeden po druhém jsme mu předváděli svoje práce a on vždy pozorně prohlížel, chyby vytýkal, dobré studie pochválil, a pak po kratší diskusi o umění nás poděkoval vybranými druhy doutníků, vždy podle zásluh, za dobré práce větším, za slabší menším počtem.
Ota Bubeníček, Vlastní životopis
