Američtí váleční veteráni besedovali s Plzeňany na radnici

Možnost osobně se setkat s americkými veterány, přímými aktéry osvobozování Plzně a západních Čech americkou armádou, nalákala na plzeňskou radnici v pátek podvečer zástupy nejen Plzeňanů. Zaplnili obřadní síň s touhou setkat se s deseti statečnými hrdiny, vyslechnout si jejich vzpomínky, poděkovat,...

Cílená propagace v Plzni

Možnost osobně se setkat s americkými veterány, přímými aktéry osvobozování Plzně a západních Čech americkou armádou, nalákala na plzeňskou radnici v pátek podvečer zástupy nejen Plzeňanů. Zaplnili obřadní síň s touhou setkat se s deseti statečnými hrdiny, vyslechnout si jejich vzpomínky, poděkovat, osobně se s nimi pozdravit či ověřit si vzpomínky pamětníků.
Příběhy a tváře Earla Ingrama, George Thompsona, Thomase Grissopa, Erika O. Petersona, Stephena Masona, Toma Ingrama, Franka Fortinelly, Kena Mara, Roberta Gilberta a Jima Duncana již mnozí znají, přesto zaznělo mnoho dotazů, které se týkaly šedesát sedm let starých událostí.

„Samozřejmě to vše nejsou moje osobní vzpomínky, nicméně dnes již z mnoha zdrojů zpětně víme, že díky tomu, že 5. května Plzeňané povstali proti německým okupantům a americké tanky dojely do Plzně 6. května ještě před osmou hodinou ranní, podařilo se společnými silami zabránit velkému krveprolití,“ zakončil svůj příspěvek Earl Ingram, který podrobně vyprávěl o kapitulaci německé armády v Plzni.

Vzpomínalo se na první hodiny a dny před tím a potom, co první tanky spojeneckých vojsk vjely do Plzně, o atmosféře následujících dní, o navázaných přátelstvích a láskách vojáků, z nichž některé vydržely celý život. Při mnohých vzpomínkách se přítomným tajil dech. Nicméně bývalí příslušníci amerických vojsk se snažili svým vyprávěním atmosféru odlehčit, jako například řidič jednoho z amerických tanků dvaadevadesátiletý Erik O. Peterson, který vyprávěl: „V roce 1945 paní Lavičková řekla svému manželovi, že za nacistické okupace žádné děti nechce. Díky dunění a rachotu tanků si to rozmyslela a za nějakou dobu se narodil první potomek rodiny. Já osobně se cítím za toto dítě částečně spoluzodpovědný. Vždycky jsem si říkal, jak je možné, že Jiří Lavička je v Plzni mým nejlepším přítelem.“

Čas vyměřený pro besedu vystřídala autogramiáda, která připomínala setkání starých přátel. Potřesení rukou, objetí, momenty osobního dojetí, společné fotografie. Pro cenný podpis přicházeli příslušníci všech generací.




The Loop Jazz Club

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
ARCHIV ZPRÁV
so 05.05.2012 14:09



0 +
 
ČNSO studio

Hlavní zprávy

 

ČEZ - Čistá energie zítřka