Zhruba 100 metrů krychlových chloridu železnatého nalijí letos biologové do Velkého rybníka v Plzni-Bolevci. Jeho úkolem bude vyvázat z vody fosfor, aby ho nemohly sinice využívat k růstu. Dávky by měly být malé a rozvržené do šesti měsíců. Chemikálie nebude mít žádný vliv na rekreanty ani plavce, řekl biolog Jindřich Duras.
Na největší vodní ploše v Plzni se už druhým rokem provádějí intenzivní zásahy, které by měly zredukovat řasy, zvýšit průhlednost vody a zlepšit podmínky zejména pro ponořené rostliny. Voda se chemicky upravuje. Vloni se do ní nadávkovalo při třídenní akci 80 m3 síranu hlinitého, letos to bude chlorid železnatý.
Týdně půjde o zhruba šest metrů krychlových látky. "Výsledná koncentrace bude jeden miligram železa na litr vody. To je stejná dávka, jaká je přirozeně obsažena v Kameňáku, a třeba pětkrát nižší, než kolik přitéká do Třemošenského rybníka," vysvětlil Duras.
S aplikací chemikálie počítá projekt i příští rok. Množství se pravděpodobně sníží. "Ve chvíli, kdy bude jasné, že se rybník udrží sám, tak s úpravou skončíme," dodal biolog. Chemické ošetření vody doplňují další opatření. Správci postupně mění strukturu rybí obsádky a podporují růst vodních rostlin, které by měly vrátit "Bolevák" do takzvaného makrofytového stavu, v němž byl před rokem 2000. Tehdy se vyznačoval dobrou kvalitou vody a netvořily se v něm žádné sinicové vodní květy.
Co se týká bahna, je ho v mělkých částech rybníka deset až 15 centimetrů. Zhruba metrová vrstva sedimentu se nachází na velmi malé ploše v nejhlubším místě, v hloubce pěti metrů. Bahno na dně zaujímá asi deset procent objemu rybníka.
V makrofytovém stavu vydržel "Bolevák" od svého napuštění v roce 1450 až do roku 2000. Po vysazení býložravého amura v roce 1996 v něm ale ubylo rostlin a změnil se ekosystém rybníka. Ten chtějí pomocí dlouhodobého projektu odborníci vrátit zpět. Projekt financuje převážně Plzeň ze svého rozpočtu.
