Opatření, která proti lýkoţroutu smrkovému (kůrovci) podniká na základě mezinárodní dohody Správa Národního parku Šumava, přinášejí dobré výsledky. Rakouská strana informovala o dobrých výsledcích zvoleného postupu v minulých letech. Zároveň však informovala, ţe podle síly napadení lapáků v letošním roce je napadení rakouských lesů českým kůrovcem vyšší než v předchozích letech. Shodli se na tom členové česko – rakouské pracovní skupiny kontrolující plnění dohody o ochraně lesa podepsané ministry ţivotního prostředí v roce 2009. Právě proto byl v květnu podepsán dodatek, který stanovil rozšíření protikůrovcového ochranného pásma.
Mezinárodní dohoda uzavřená v roce 2009 bývalým ministrem ţivotního prostředí Ladislavem Mikem a jeho rakouským resortním kolegou Nikolausem Berlakovichem zavázala Českou republiku k tomu, aby v zájmu ochrany lesních majetků v Rakousku zasahovala proti kůrovci v příhraniční oblasti. V pásu podél hranice probíhá asanace kůrovcem napadených stromů. V roce 2009 bylo v dotčené oblasti Smrčina podle uvedené mezinárodní dohody asanováno 208 stromů, v roce 2010 to bylo 921 stromů. „Ani jeden z těchto stormů nebyl zpracován metodou loupáním nastojato, protoţe se nepodařilo získat ţádnou firmu, která by práce byla ochotna zajistit. To i přes fakt, ţe v průměru za jeden strom je vyplácená odměna 2000 Kč. Loupač za jeden den zpracuje 3 stromy“ informuje Tomáš Fait, náměstek ředitele Stráského.
„V nově vyznačené části, kde by se podle nově uzavřeného dodatku ke smlouvě, měli kůrovcem napadené stromy asanovat je k dnešnímu dni vyznačeno 470 stromů “, upřesňuje nový člen česko – rakouské pracovní skupiny, náměstek ředitele NPŠ Jiří Mánek. V pátek 10. června proběhl terénní kontrolní den a ve středu 15. června se za přítomnosti zástupců NPŠ, MŢP i rakouské strany sepsal protokol. Účastníci se dohodli, ţe se za podmínek, které nebudou v kolizi s povinnostmi ochrany přírody národního parku, můţe se přistoupit k asanaci napadených stromů. Zatím ale nebyl z těchto stromů pokácen ani jediný. Zástupci Národního parku Šumava, českého ministerstva ţivotního prostředí a Rakouska se během jednání shodli na tom, ţe pokud se rizikové porosty nebudou likvidovat na ploše větší neţ 0,25 ha, bude moci být zásah proveden. Přednostně se však bude pouţívat metoda loupání na stojato. Dnes ředitel Stráský svým dopisem vyzval k aktivní spolupráci Hnutí Duha a nabídl jim moţnost podílet se na této šetrné metodě, která má tři cíle. 1) neohroţovat rakouské majetky a naplňovat tak mezinárodní dohodu, 2) nevytvářet na Smrčině větší odlesněné plochy, 3) co nejvíce respektovat potřeby tetřeva hlušce v době jeho hnízdění.
Pokud jde tedy o údajně ohroţeného tetřeva hlušce v době líhnutí kuřat, pak současné vedení Správy Národního parku postupuje s mimořádným ohledem na ochranu přírody a úplně stejně jako vedení předchozí; jde o srovnatelné objemy dřeva, lokality, i vzdálenosti od hnízdišť. V loňském roce neutrpěla generace
tetřevů ţádnou újmu a ředitel NPŠ Jan Stráský je přesvědčen, ţe neutrpí ani letos. „S kácením se ostatně v dotčené lokalitě ještě ani nezačalo“, dodává J. Stráský.
Faktem však zůstává, ţe prakticky ve všech porostních skupinách se proti kůrovci zasahovalo i v letech 1998 – 2007, objemy pokácených stromů významně překračovaly letošní uvaţované zásahy a přitom šla populace tenřeva mírně nahoru. A samozřejmě se kácely stromy ve stejném období jako letos, tedy v období vyvádění kuřat.
Správa Národního parku Šumava je povinná naplňovat dohodu uzavřené na ministerské úrovni. „Opakované protesty některých ekologických hnutí proti asanaci rizikových porostů v místech stanovených dohodou a jejich hrozby, ţe budou označené stromy bránit vlastními těly, vnímá Správa Národního parku jako účelové s cílem manipulovat veřejné mínění pomocí lţivých argumentů a teatrálních gest“, konstatuje ředitel NPŠ Jan Stráský, “ta mají odpoutat pozornost od skutečného problému – kůrovcové kalamity tisíciletí, která letos Šumavě reálně hrozí. Ačkoli je rozsah kalamity někdy záměrně zlehčován, data hovoří jednoznačně.“
Historicky dokladovaná největší kůrovcová klamita z roku 1870, popiovaná Klostermannem, byla uţ překonaná. Před kalamitou v roce 1870 nebylo na Šumavě nikdy tolik smrků jako dnes (přirozený podíl smrku byl v šumavských lesích 50%, dnes je to nepřirozeně 80%). Kůrovec tedy nikdy za posledních 1000 let neměl - vzhledem k niţšímu zastoupení smrku - moţnost rozmnoţit se tolik jako dnes.
Statistika:
Kůrovcem napadené stromy ponechané v bezzásahové zóně podle dat NPŠ (v kubících):
2007: 229 000
2008: 120 000
2009: 179 000
2010: 550 000
Celkem: 1 078 000
Celkem včetně pokácených stromů: 2 700 000 (za uvedené 4 poslední roky)
