Dá se odhadnout, že na konci 19. století u nás vyráběly tisíce cihelen kolkované (značkované) cihlářské zboží – a přitom neexistuje žádné soustavné zmapování této činnosti, po celá desetiletí se nápisy a značkami na cihlách nikdo nezabýval. V tehdejší literatuře se objevují tak nanejvýš reklamy na písmena a znaky do cihlových forem, ani ve specializovaných časopisech té doby (např. „Cihlářský věstník“ (!) není ani jeden publikovaný obrázek, natož pak katalog značek.
“Jsme posedlí svojí historií, a pro potřeby „budoucnosti“ je zachováváno kde co. Ale tak, jako jsou na sítnici slepé skvrny, tak jsou i slepé skvrny v naší historii“ říká Josef Štogr k jím připravené výstavě o značených cihlách.
A tak je na nadšencích, sběratelích, aby zachraňovali to, co se čas od času dostane na světlo světa: cihly totiž i se svými znaky čekají na to, až si jich při rekonstrukcích někdo všimne, vyloví je ze stavebního odpadu a dá na piedestal. A že z nich začne vytvářet kolekci, která je svědectvím o tom, jak se ke své práci stavěli naši předkové.
Po polovině 19. století nastal podstatný zlom – doposud byly cihelny zpravidla jen „panské“, bylo na ně třeba koncesi, kterou nebylo snadné získat. Po vzniku nového obecního zřízení se cihlářství stalo volnou živností a cihelny zakládal kde kdo – a úroveň cihlářského zboží byla také velmi různorodá. Není proto divu, že si jednotlivé cihelny značkovaly svoje zboží. Staré znaky koncesovaných (většinou šlechtických) cihelen, zpravidla s erbem nebo složitým znakem, byly vystřídány jmény nebo iniciálami majitele, nápisy (zejména názvy obcí u obecních cihelen), jednoduchými znaky, jimž sice dnes nerozumíme, ale které byly zřejmě v okolí snadno dešifrovatelné.
Toto období trvalo přibližně padesát let. Pak se prosadila strojní výroba cihel, hlína se přestala pěchovat do forem – a s tím skončilo období, které nás zajímá.
„Cílem této výstavy ale není seznámit se základními typy značek a kuriozitami, předvádět rozsah jedné konkrétní sbírky značkovaných cihel. Na cihlách lze leccos ukázat, znaky jsou autentickým svědectvím o své době, o tom, co bylo improvizací a co záměrem, ale je tu také svědectví o naší vlastní době: staré cihly jsou znovu používány a značky na nich se stávají dekorativním prvkem..“ Dodává k tomu Štogr.
Výstava bude slavnostně otevřena 13. Srpna v 16:30 v pivovaru v Chříči v rámci letního festivalu Křič Fest. Otevřena bude do října 2011. Individuální prohlídku je možné domluvit s o.s. Propolis.
Kontakt: www.propolis-os.cz
