Krásné dny babího léta nás postupně opouštějí a nastává doba, kdy se na pracovníky záchranných stanic obracejí lidé s problémem nálezu malých ježků. Ne vždy je však pomoc na místě. Proto je důležité si říci několik zásad, které nám usnadní péči o tato zajímavá zvířata, která jsou jedni z nejstarších ještě žijících na této planetě.
Rozhodne-li se pro záchranu ježka, měl by znát určitá pravidla, která je nutná dodržet. Přesto, ne vždy se záchrana podaří a ježek je po zimě vypuštěn na svobodu. Podle šéfa ochránců přírody z Rokycan Pavla Moulise je základem úspěchu pro odchov ježka dobrý zdravotní stav, teplo, jídlo a klid. Ideální při příjmu ježka je návštěva veterinárního lékaře, který má s ježky již dílčí zkušenosti. "Tam kde to není možné si musíme pomoci sami nebo vyhledat pomoc záchranné stanice živočichů. Každopádně je nutné každého ježka odblešit a odčervit. K hubení blech se používá Arpalit spray 1 %, Bolfo spray, Bolfo pudr, Difusil spray nebo Frontline spray. Při postřiku je třeba chránit ježkovi oči a obličejovou část. Na střevní a plicní parazity jsou účinné přípravky Panacur, Ivomec, Ambex a Dectomax. Zesláblí a zranění jedinci mohou být zasaženi mušími vajíčky nebo larvami. Ty se odstraní pinzetou, k odstranění muších larev ze zvukovodů se doporučuje nakapat do zevního zvukovodu několik kapek 30% alkoholu nebo ušních kapek," líčí Moulis.
Dalším důležitým krokem k úspěch je vhodné umístění ježka, případně ježků. Ježka, kterého přinesete domů, je nutné umístit do provizorní bedny vystlané novinami v teplé místnosti a hladové zvířátko nakrmit. Jako první pomoc podáme 1- 2 dětské piškoty namočené ve vodě. Ježci jsou samotáři, neumísťujeme jich, pokud možno, více pohromadě. Ideální výběh je asi dva metry čtvereční. Do výběhu umístíme ložničku z kartonové krabice, obojí vysteleme novinami, které každý den měníme. Pokud je výběh nižší než 50 cm, přikrýváme jej, jinak je ježek schopen vylézt. Ježek musí být ubytován v teplotě okolo 19 stupňů C. Pro ubytování je vhodný teplý sklep nebo jiné vytápěné prostory. Ježek je hmyzožravec. V jeho jídelníčku musí převládat masitá potrava, v domácnosti krmíme granulemi pro kočky, občas zpestříme vařeným vejcem, tvrdým sýrem, vařeným kuřecím masem, občas konzervou pro kočky a koťata, 1x týdně přidáme trochu vařené rýže nebo těstovin bez soli. Můžeme také podat kousek banánu nebo tvarohu bez tuku. Ježek, který váží více než 250g, se krmí většinou granulemi v množství 1 - 4 polévkové lžíce denně. Ježky menší než 250g krmíme speciálním krmivem pro ježky Igelfutter od firmy Vitakraft. Menší ježky krmíme 2x denně, větší jedenkrát denně večer. Pozor, při překrmování trpí ježci průjmem. K pití pouze vodu, která musí být stále ve výběhu. Ve výběhu musí být umístěny dvě misky - jedna těžší na vodu, druhá na krmivo.
O ježčí problematice by se toho zcela jistě napsalo ještě dost, nicméně pomoci bychom měli jen v případě, kdy jsme přesvědčeni, že je to nutné. Jinak je naše péče vcelku zbytečná
U nás žijí dva druhy ježků – východní a západní, přičemž není vyloučené jejich křížení.
Podívejme se tedy nyní na oba druhy podrobněji.
Ježek východní má tmavou obličejovou část, bodliny jsou většinou nestejnoměrně uspořádány. Spodní část těla je šedá, kontrastní je bílá skvrna na hrudi. U starších jedinců je bílošedá, někdy zcela splyne s ostatní barvou srsti. Bodliny jsou světle až tmavošedé, stříbrošedé, nebo tzv. pepř a sůl. Tento druh mívá delší čumáček a také je neklidnější na rozdíl od ježka západního, který má od čenichu k očím po stranách obličejové části tmavé podélné pruhy, které se světlým pruhem uprostřed hlavy tvoří písmeno V. Spodní část těla je světle hnědá, béžová. Bodliny jsou uhlazené a směřují jedním směrem. Zbarvení bodlin je světle hnědé, tmavohnědé, někdy narezlé. Čenich je tupější.
Zajímavá je i ježčí biologie, která je u obou druhů v podstatě stejná. Délka života ježků v přírodě je 3 až 5 let, hmotnost se pohybuje od 1000 až 1400 gramů, velikost od 22 až 32 centimetrů. Teplota těla je 35 až 37 stupňů Celsia / v zimním spánku 2 až 6 stupňů /, dechová frekvence za normálních okolností je kolem 40 až 50 za minutu, v zimním spánku se snižuje na 4 až 8 za minutu. Zajímavá je i srdeční frekvence, která se pohybuje od 180 do 220 za minutu, v zimním spánku od 10 do 20. Dospělosti ježkové dosahují v 6 až 8 měsících, březost trvá od 30 do 38 dnů, počet mláďat bývá 3 až 7, mláďata přicházejí na svět s vahou 12 až 30 gramů, přičemž jsou kojena zhruba 40 dnů. Samice mláďata vrhají jednou až dvakrát do roka, což je problém. Většina mláďat z druhých vrhů s příchodem prvních mrazů a celkově chladnějšího počasí nedosáhne hmotnosti 700 gramů, která jsou nutná pro bezproblémové zazimování. Je to z důvodu nedostatku hmyzu a malých bezobratlých živočichů, kterých začíná být v tomto období nedostatek. Pro mnoho mláďat ježků je tak jedinou nadějí na přežití lidská pomoc. Je však otázkou zda to v přírodě není zařízeno právě tak, aby přežili skutečně jen ti nejsilnější, stejně tak jako u většiny živočišných druhů. Bylo zjištěno, že pouze 20 procent mláďat se dožívá druhého roku života.
