17. ročník Haydnových hudebních slavností, který dnes startuje, zpřístupní zámek Nebílovy (na snímku) a další zajímavé ne běžně přístupné či příliš známé památky jižního Plzeňska.
Ty jsou až na zmíněný zámek Nebílovy často v držení jiných vlastníků. Příležitost k nahlédnutí do těchto míst i k nevšednímu vysoce kvalitnímu hudebnímu zážitku! V letošním roce 2009 si připomínáme 200. výročí od úmrtí významného evropského hudebního skladatele Franze Josepha Haydna, který svoji hvězdnou kariéru zahájil v Dolní Lukavici na jižním Plzeňsku. Festival vděčí za své konání podstatné finanční podpoře Plzeňského kraje.
Další into též na webu: www.haydn-festival.eu
PROGRAM 17. HAYDNOVÝCH HUDEBNÍCH SLAVNOSTÍ
termín: 10.-19. 9. 2009
10.9.: Vícov, kostel sv. Ambrože - Vladimír Richter, Jan Tuláček (CZ)
písně Josepha Haydna a jeho současníků s doprovodem romantické kytary
- kytara, zpěv 21.00 h.
11.9.: Dolní Lukavice – kostel sv. Petra a Pavla - zahajovací koncert - Orchestr Konzervatoře Plzeň (CZ) - Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart 17.00 h.
11.9.: Dolní Lukavice - zámecká kaple sv. Jana Nepomuckého (místo, kde Haydn za působení na zámku osobně hrával!) - Maria Theresia Harmonie (SK-HU-PL)
nokturno - skladby Josepha Haydna a jeho současníků pro dechový sextet
- dechy 21.00 h.
12.9.: Nebílovy – Taneční sál zámku - Camesina Quartet (D)
Joseph Haydn, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Jan Ladislav Dusík
- smyčcový kvartet 10.30 h.
12.9.: Spálené Poříčí - zámek - Temperament 430 (CZ)
Joseph Haydn, Antonín Rejcha, Franz Ignaz Danzi, Vojtěch Jírovec
- flétna, violoncello, housle 18.00 h.
13.9.: Příchovice – zámek - Irena Troupová, Lukáš Vendl (CZ)
Henry Purcell, Georg Friedrich Händel, Joseph Haydn, Matthew Locke, William Byrd, - cembalo - 10.30 h.
13.9.: Přeštice – chrám Nanebevzetí Panny Marie - Musica Aeterna (SK)
Joseph Haydn, Johann Nepomuk Hummel, smyčce, možná hammerklavier - 18.00 h.
14.9.: Blovice – zámecká kaple sv. Ondřeje - Esterházy Ensemble (A)
Skladby Josepha Haydna a jeho soucasniků pro barytonové trio
- barytony 18.00 h.
15.9.: Nezdice – kostel sv. Prokopa - Capella Apollinis (Barbara Maria Willi, Marek Štryncl, Jana Semerádová) (CZ)
Joseph Haydn, Vojtěch Jírovec
- flétna, violoncello, hammerklavier 18.00 h.
16.9.: Dobřany – kostel sv. Mikuláše - Collegium Marianum (CZ) /Semerádová, Knoblochová, …/
Joseph Haydn, Johann Christoph Bach, Carl Philipp Emanuel Bach
- housle, flétna, kontrabas, hammerklavier 18.00 h.
-
17.9.: Starý Plzenec- kostel sv. Jana Křtitele - Jiří Krejčí, Luigi Magistrelli (I), Petr Hejný
skladby Josepha Haydna a jeho současníků pro dva klarinety a violoncello
- klarinet, violoncello, violoncello 18.00 h.
-
18.9.: Chotěšov – kapitulní síň kláštera, Hipocondria (CZ) soubor staré hudby + 2 tanečníci! 18.00 h.
19. 9.: Řenče – kostel sv. Cyrila a Metoděje - Markéta Cukrová, Marek Špelina, Petra Matějová, (CZ)
Joseph Haydn, Leopold Koželuh - irské a skotské písně
- flétna, hammerklavier, violoncello, zpěv, 14.00 h.
-
19.9.: Lužany – zámecká kaple Panny Marie - Catherine Mackintosh, Geoffrey Govier
Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Jan Ladislav Dusík, Ludwig van Beethoven - skladby pro housle a klavír 18.00 h.
- Závěr festivalu
S hlavní dramaturgyní festivalu Michaelou Freemanovou rozmlouval mluvčí Památkového ústavu v Plzni David Růžička.
Jak byste jako odbornice zhodnotila Haydnův přínos v rámci světových dějin hudby?
Michaela Freemanová: Haydn byl neobyčejně zajímavý, všestranný skladatel, jedna z největších osobností vídeňského klasicismu - vedle Mozarta a Beethovena. Stejně jako oni významně přispěl k poslední fázi vývoje symfonie, sonáty a smyčcového kvartetu do té podoby, jak je známe dnes. Při komponování byl Haydn vždycky naprosto svůj, měl obdivuhodnou hudební představivost, neustále vynalézal nové kompoziční postupy.
Jak byste charakterizovala festival Haydnovy hudební slavnosti, jeho úspěšnost a zařazení mezi ostatními festivaly podobného zaměření v rámci České republiky či zahraničí?
MF: Takových festivalů jako jsou Haydnovy hudební slavnosti, to znamená zaměřených na historicky poučenou interpretaci starší hudby a dobové nástroje, je u nás několik, ale rozhodně ne dost – v Praze Letní slavnosti staré hudby, na Moravě olomoucký festival Baroko a jednou za dva roky Concentus Moraviae, pak je tu českokrumlovský festival, který se dnes kromě středověku zčásti orientuje na alternativní hudbu, festival staré hudby se koná i v Plzni…V zahraničí patří podobně orientované akce vesměs k nejprestižnějším světovým festivalům.
Komu všemu jsou Haydnovy hudební slavnosti určeny?
Michaela Freemanová: Komukoliv, kdo má rád krásnou a kvalitně interpretovanou hudbu – věk, vzdělání, nebo dokonce to, kdo kde bydlí (ve městě nebo na vesnici) tady nehraje vůbec žádnou roli; právě naopak – venkovské publikum bývá daleko vnímavější, než třeba pražské (kterému ale nesmím křivdit: Letní slavnosti staré hudby mají své báječné české posluchače, kteří dokážou kvůli tomu, že chtějí slyšet něco nového a zajímavého, zaplavit Státní operu nebo Rudolfinum do posledního místa…a přesně totéž jsme zažili i na většině míst, kde se konají Haydnovy hudební slavnosti)
Jaká jsou východiska a cíle neoddiskutovatelně vysoce kvalitní dramaturgie Haydnových hudební slavností?
Michaela Freemanová: Festival má každý rok určité zaměření – není to tak, že bychom (jak je většinou zvykem) vzali, co se nám nabídne – ať jde o hudebníky, nebo repertoár. Každý program se sestavuje podle hlavních témat festivalu: v roce 2006 to například byli Mozart a Michael Haydn, roku 2007 Beethoven, vloni 2008 Schubert a píseň od renesance po romantismus, letos „hvězdy a květiny“ – Händel, Haydn a Mendelssohn (proč právě „hvězdy a květiny“ se posluchači dočtou v programové brožuře); nezapomínáme ale ani na další letošní jubilanty – především Henryho Purcella.
Jak vy sama hodnotíte dosavadní výsledky Haydnových hudebních slavností a jejich přínos?
Michaela Freemanová: Našim cílem je, aby festival byl každý rok lepší a zajímavější pro posluchače, aby se na programu neustále objevovalo něco nového, s čím se naše publikum nemůže běžně setkat v rozhlase nebo televizi, samozřejmě v nejvyšší možné kvalitě; myslím si, že se nám to daří plnit.
Festival Haydnovy hudební slavnosti je nekomerční, je těžké přesvědčovat kvalitní interprety k vystoupení na drobných regionálních památkách, když z toho evidentně nezbohatnou?
Michaela Freemanová: Na festivalu, jako jsou Haydnovy hudební slavnosti, které nemohou umělcům nabízet horentní honoráře, umělci vystupují především ze zájmu o věc. Máme obrovské štěstí na interprety, kteří mají chuť se podílet na přípravách HHS, promýšlet programy tak, aby odpovídaly zadání jednotlivých ročníků – neváhají zajít do archivu, knihovny nebo muzea, a hledat tam zajímavé skladby, které dlouhá léta nikdo neslyšel. Nejde tady
jen o ceské hudebniky - na festivalu vystupuji i světové hvězdy. Například v
roce 2006 to byli cembalista Jacques Ogg a flétnista Wilbert Hazelzet z
Holandska, letos to bude anglická barokní houslistka Catherine
Mackintosh. V minulých ročnících nám pomáhali nacházet neobvyklý repertoár i kolegové z jiných zemí, podařilo se nám dát dohromady hudebníky, kteří se dříve neznali – a vznikly tak úplně nové typy programů (například písňové recitály s doprovodem romantické kytary, nebo koncerty, kde je možné poslouchat takzvané společenské písně - čtverozpěvy, kterým se skoro nikdo nevěnuje). Bez lásky umělců k festivalu by nic z toho nebylo možné – patří jim náš velký dík.
Co říká muzikolog ke vztahu a působení Haydna v regionu, potažmo v Dolní Lukavici?
Michaela Freemanová: Střízlivě řečeno – mohlo to být kdekoliv jinde v Čechách: nebo třeba i mimo české země. Hrabě Morzin si mohl zakoupit zámek třeba v okolí Vídně – ale protože se to nestalo, docela oprávněně máme příjemný pocit z toho, že tu Joseph Haydn několik let žil a že tu někdy kolem roku 1757 napsal svou první symfonii…Zemí, kde Haydn nějakou dobu působil mnoho nebylo: kromě dnešního Rakouska a Maďarska to byly jen Čechy a Anglie.
Pomohl letošní rok, kdy si připomínáme 200. výročí Haydnova úmrtí, k většímu uvědomění si kvalit Haydnovy hudby a lze u nás očekávat mistrovo hudební znovuobjevení? Rýsuje se nějak, že by Haydn byl více hrán a objevila se větší měrou i jeho operní tvorba na našich scénách?
Michaela Freemanová: Haydn se u nás myslim hraje poměrně hodně – a vždycky hrál. Samozřejmě se to týká především jeho duchovní tvorby (dobře vedený chrámový sbor po Haydnovi vždycky sáhne s chutí), komorní hudby (zejména smyčcových kvartet, protože ta patří ke „kmenovému“ repertoáru každého solidního kvarteta) a symfonií; daleko méně se dávají jeho oratoria. Pokud se oper týče, naše publikum je vychováno k tomu, že vážně může z operních autorů druhé poloviny 18. století brát jen Mozarta. Letos dával na Hudebním festivalu Znojmo dirigent Roman Válek Haydnovu operu Il mondo della luna (Svět na Měsíci), a na bratislavských Dnech staré hudby se dávala opera L’isola disabitata (Opuštěný ostrov; hrála Musica aeterna, kterou letos uslyšíme na Haydnových hudebních slavnostech, řídil světový specialista na historicky poučenou interpretaci Andrew Parrott). Člověk byl v pokušení podezřívat Haydna z plagiátorství, protože jeho operní árie chvílemi zněly jako Mozart, a byly stejně dobré jako Mozartovy. Jenže o chviličku později si uvědomil, že Haydn komponoval svoje opery o hodně dřív, než Mozart napsal svoje nejslavnější kusy (a že je známo, že si Mozart Haydnových oper vážil)… jednoduše řečeno: všechno je vždycky jinak, a o Haydnových operách to platí dvojnásob.
Můžete nějak představit sebe, svoji práci a čím se zabýváte jako muzikolog? Občas vás slyšíme hovořit v rozhlase, naposledy v rámci vysílání Letních slavností staré hudby (Praha), ale laik si možná muzikologa představuje jako „archivní krysu“ prolézající běžné veřejnosti nesrozumitelné notové záznamy?
Michaela Freemanová: Archivní práce je jen jednou (ostatně moc hezkou a zajímavou) součástí práce muzikologa – právě tady se dá objevit něco nového, co může potěšit nejen odborníky, ale i ostatní hudební veřejnost (když se to třeba prezentuje v rozhlase, při přednášce, nebo na koncertě). Muzikolog se může uplatnit i mnoha jinými způsoby – může být dramaturgem, pracovat v hudebních nakladatelstvích a redakcích hudebních časopisů, knihovnách a muzeích (já sama jsem dlouho pracovala v Národním muzeu), může psát kritiky, články, knihy, rozhlasové a televizní pořady, referovat na specializovaných konferencích, připravovat skladby k vydání, organizovat koncerty, festivaly, výstavy, konference, interpretační kursy a kursy výroby kopií historických hudebních nástrojů …
Kdy a jak jste se dostala do výboru Haydnových hudebních slavností a co je vaší úlohou při přípravě koncertů?
Michaela Freemanová: Haydnovy hudební slavnosti mě zajímaly už od svého založení v roce 1993; něco společného jsem s nimi měla již od druhého ročníku: se svým manželem Davidem jsem pomáhala s překlady a se sháněním peněz, psala jsem texty do programové brožury, od roku 1999 jsem se podílela na dramaturgii – a od té doby dělám vlastně pořád totéž, až na to, že od roku 2003 mám až na výjimky dramaturgii na starosti úplně.
Letos nás navždy opustil váš manžel, David Freeman, rovněž významný člen výboru Haydnových hudebních slavností. Mohla byste připomenout jeho roli při přípravě festivalu? Jak se vlastně cizinec stane obyvatelem Čech, který své srdce věnoval zdejší hudební scéně a zejména Haydnovým hudebním slavnostem?
Michaela Freemanová: To je docela jednoduché – prostě se rozhodne, že bude místo v Anglii bydlet v Čechách, a protože má zájem o historicky poučenou interpretaci starší hudby (která u nás v té době byla až na pár čestných výjimek – zejména Miroslava Venhodu a Musicu antiqu Praha s Pavlem Klikarem – pořád ještě více či méně v plenkách), tak začne uvažovat o tom, co by se u nás pro to dalo udělat. Těsně před revolucí organizuje první kursy, po revoluci řadu dalších, snaží se překonat odpor hudebního „establishmentu“ vůči dobovým nástrojům a traktátům, obchází sponzory, aby bylo možné zvát co nejlepší hudebníky nejen na Slavnosti staré hudby (festival, který jsme spolu založili a řídili v letech 1991-1994), ale hlavně jako učitele (letos budeme mít možnost na festivalu přivítat Catherine Mackintosh, která má nesmrtelnou zásluhu na tom, že se naši mladí houslisté začali zajímat o to, co se kolem starší hudby děje ve světě). Kromě toho sám hraje na všechny možné renesanční dechové nástroje a na violy da gamba – a pro toho, kdo to potřebuje, vyrábí renesanční flétny. Po dvaceti letech se obrátí, aby se podíval, co za ním zůstalo – a zjistí, že z někdejší hrstky semínek mezitím vyrostl sad, ve kterém by se málem mohl ztratit. Na jeden lidský život toho bylo opravdu dost – škoda jen, že neměl příležitost vychutnávat ovoce svojí mnohaleté práce delší dobu, a že se letos nezúčastní Haydnových hudebních slavností, pro které léta připravoval graficky plakáty, pozvánky a programové brožury, a až do roku 2009 pomáhal s překlady a hledal zajímavé zahraniční interprety…
Kultura Plzeň Plzeňský kraj:
Program dalších akcí v regionu najdete v našem kulturním servisu.
