Výměnu názorů na současné problémy filmové kritiky a kritiků přinesl středeční Kulatý stůl. Na radnici se u něj sešli mimo jiné Jan Lukeš z Národního filmového archivu, kritik a publicista Radovan Holub, programový ředitel Finále Plzeň 2004 Jan Kastner, Jaroslav Sedláček ze Cinemy a přispěli do něj také zahraniční kritici – Antony J. Liehm z Francie, Blanka Elekes Szentagotai.
Moderátor Kulatého stolu Jan Lukeš v úvodu naznačil současný složitý stav české filmové kritiky – zrušení specializovaných časopisů, které ubralo kritikům potřebný prostor. To podle Lukeše vede k dvojí frustraci: jednak „deníkářů“ (kritiků celostátních deníků), kteří nemají pro kritiku prostor a šéfredaktoři je spíš tlačí k informacím o filmu, k rozhovorům s režiséry a herci apod. a jednak k frustraci expertů, jejichž kritiku v odborných časopisech čte jen hrstka lidí.
Radovan Holub prohlásil, že média dnes kritiku nepotřebují tolik, jako informace, rozhovory, publicistiky, popis děje. „Na analýzy není v médiích prostor,“ řekl Radovan Holub.
Moderátor Lukeš reagoval konstatováním, že kritika se stává propagandou filmu. Na příkladu Mirky Spáčilové, která vymyslí anketu o nejoblíbenější hlášku filmu, uveřejní rozhovor s režisérem a pak napíše na film recenzi, ukázal, že role kritiků často splývá s rolí novinářů.
Jaroslav Sedláček ze Cinemy označil kritiku za široké téma a sami tvůrci často nevědí, co od ní mají chtít. Za zajímavou označil skutečnost, že se filmová kritika nevyučuje ani na Fakultě žurnalistiky. „Velkým problémem je, že se kritika často slučuje s mediálním partnerstvím,“ řekl Sedláček.
Kritici pak debatovali o tom, zda vůbec je či není možná negativní kritika. „Na české filmy hrozně nerad píšu kritiku. Průměrnému českému filmu, který ale má smysl, nechci kritikou podrážet nohy,“ uvedl Radovan Holub.
Jaroslav Sedláček naznačil, že kritici se setkávají ze strany producentů často s obrovským tlakem a proto se v Cinemě rozhodli, že bodové hodnocení, které novináři často používají za vodítko úrovně filmu, sestavují z názorů šesti redaktorů. „Neexistuje objektivní názor,“ dodal Sedláček.
Antony J. Liehm připomněl zkušenosti z Francie. „Filmová kritika neprohrává filmy, protože ji nečtou masy,“ řekl Liehm a dodal: „Bez kritiky není umění. České filmy nebudou lepší, dokud se jimi nebude důkladně zabývat kritika.“
Maďarka Blanka Elekes Szentagotai debatu uzavřela slovy: „Maďarsko je hodně podobné Česku a jedna věc by se měla dát aplikovat všude: Naším úkolem je podporovat film a pomoci mu dostat se do kin. Pravidlo je jednoduché – točte lepší filmy!“
