Celovečerní dokumentární snímek na pomezí sociologické sondy a dokumentární – to je charakteristika filmu Nonstop, který včera otevřel druhý soutěžní den na festivalu Finále 2003. Vše se odehrává na dálnici z Brna do Prahy.
Film nemá žádného hlavního hrdinu, hlavní by měly být na sebe navazující myšlenky, náhodně vybraní lidé hledají odpověď na otázku, co je to nekonečno, co je nonstop.
Před sedmnáctou hodinou se to ve foyer kina Elektra pomalu začalo hemžit pohádkovými postavami. Přijela totiž delegace k filmu Čert ví proč. Režisér Roman Vávra s nadsázkou prozradil, že tím, že natočit pohádku, vlastně splnil přání své maminky. Ta totiž neměla důvěru k jeho filmařině, raději by z něj měla ekonoma. Pak se s filmováním smířila, ale radila: Raději se věnuj pohádkám!
Při obsazování rolí Roman Vávra na jedné straně vsadil při výběru na jistotu – na Ivu Janžurovou, Jiřího Lábuse nebo na Evu Holubovou, na straně druhé dal prostor mládí. Do Plzně přijela i Tatiana Pauhoffová. Čert ví proč byla její druhá filmová zkušenost, poprvé před kamerou stanula v Krutých radostech, která jsou letos také v soutěži.
Kruté radosti – tento poetický retro film je debutem slovenského divadelního režiséra, herce a dokumentaristy Juraje Nvoty. Příběh o třech dospělých mužích a jedné dospívající dívce se odehrává v roce 1933 v prostředí slovenského maloměsta. Jeho klidné vody rozvíří právě šestnáctiletá Valentína.
Smradi je název filmu Terezy Boučkové a režiséra Zdeňka Tyce. Snímek divákům nabízí otevřený pohled na otázky všednodenní tolerance, lásky a rodiny. Šírovi se svými adoptovanými dětmi stěhují na venkov – i tady se však setkávají s předsudky, které poznamenávají jejich život. Důvod Zdeňka Tyce, proč se pustil do práce, která poukazuje na netolerantnost společnosti hraničící až s rasismem, byl dost prostý.
Celá jedna sekce letošního filmového festivalu je věnována Juraji Jakubiskovi, který v letošním roce oslaví neuvěřitelné 65. narozeniny. Jakubisko na sebe upozornil už svými školními snímky Každý den má své jméno, Mlčení a Čekání na Godota. V 70. letech byly jeho snímky politickou cenzurou zakázány, točit mohl pouze krátkometrážní filmy. Mezinárodního úspěchu dosáhl v roce 1983 filmem Tisícročná včela. Posledním jeho dílem je nejasná zpráva o konci světa. V Měšťaské besedě jste se včera mohli zúčastnit besedy s tímto mistrem filmu.
