Šumavská příroda se může pochlubit širokou škálou rostlin, jejichž počet přesahuje jeden tisíc druhů. Většina z nich je vzácná, ohrožená a hlavně chráněná, ale některé z nich jsou také jedovaté.
Jedovaté květiny za svoji zbraň nemohou, brání se, aby přežily. „Jedovatost těchto rostlin je jakýmsi obranným systémem proti býložravcům, jedině tak mohou totiž přežít. Rostliny se brání například ostny, žahavými chloupky, vylučováním hořkých látek a ve většině případů i jedů,“ řekla Iva Bufková, vedoucí odboru ekologie vod a mokřadů Správy NP a CHKO Šumava.
Některé z „nejjedovatějších krásek“ Evropy Vám představíme.
V oblasti Vltavského luhu, v mokřadech a podél bahnitých břehů vodních toků, roste vytrvalá a prudce jedovatá bylina s názvem rozpuk jízlivý. Jediný kořen této krytosemenné rostliny z řádu miříkovitých (mrkvovitých), který obsahuje alkaloidy cikutoxin (křečový jed) a cikutin, může způsobit smrtelnou otravu.
Další rostlinou je oměj šalamounek, která roste také podél potoků. Rostlina má dlouhé hrozny fialových až tmavě modrých květů a obsahuje prudký jed akonitin.
„Symptomy otravy se objevují již po požití asi 0,2 mg akonitinu, smrtelná dávka pro člověka činí asi 3 až 6 mg, což představuje jen několik gramů kořene. První příznaky jsou zjevné již po několika minutách, smrt může nastat během několika mála hodin. Lehké příznaky otravy se mohou dostavit při pouhém doteku,“ dodala na závěr Zdeňka Křenová, vedoucí sekce výzkumu a ochrany přírody Správy NP a CHKO Šumava.
