Hnízdišťě sokola stěhovavého (Falco peregrinus) hlídají v těchto dnech pracovníci Informační a strážní služby Národního parku Šumava. Vzácný dravec, který hnízdí na sedmi místech na celém území NP a CHKO Šumava, právě v těchto dnech připravuje svá mláďata na vylétnutí z hnízda. Jakýkoliv hluk může ptáky vyrušit a způsobit předčasné vylétnutí mláďat z hnízda. Ta by se pak stala snadnou kořistí pro predátory, nebo už se nedokáží vrátit zpět do hnízda a zahynou.
„Pracovníci Informační a strážní služby Národního parku Šumava tak hlídají, aby do blízkosti hnízdišť nechodili turisté a sokolí rodinky nerušili. Přesná místa, kde jsou na Šumavě hnízdiště sokola stěhovavého nelze s ohledem na jejich bezpečnost a na pravidla ochrany přírody zveřejnit,“ říká Petr Šrail, vedoucí Informační a strážní služby Národního parku Šumava.
„Na některých místech naši zaměstnanci stojí a vysvětlují turistům důvody omezeného vstupu. Jinde jsou z kapacitních důvodů postavené informační cedule. Museli jsme navýšit služby a některá místa hlídáme ve dne i v noci,“ říká Petr Šrail, který má i přímou zásluhu na tom, že se v jednom hnízdě na západní straně šumavského parku na jaře narodila mláďata sokola.
Lezecká skupina Informační a strážní služby Národního parku Šumava, jejíž je členem v loňském roce upravila skalní plošinu ve zhruba deseti metrové výšce, aby umožnila sokolímu páru bezpečně hnízdit. „Ten už se o to pokoušel několik let, ale hnízdění bylo neúspěšné. Jednou byla dokonce prokázána predace mláďat, pravděpodobně kunou,“ uvedl Petr Šrail.
„Jsme rádi, že dlouhodobá ochrana tohoto jedinečného druhu, kterou zajišťujeme, přináší své pozitivní výsledky,“ doplnil Petr Šrail. Pro sokola stěhovavého, který patří mezi zákonem chráněné druhy a je zařazen podle zákona o ochraně přírody a krajiny i do červených seznamů mezi kriticky ohrožené druhy je Šumava historickou i současnou hnízdní oblastí.
Vývoj populace sokola prošel v minulém století značnými změnami. Ještě během 50. let minulého století hnízdil sokol stěhovavý běžně na všech vhodných místech, a to jak na našem území, tak jinde ve světě. V průběhu 60. let z naší přírody téměř vymizel. Jak se později ukázalo, hlavní příčinou bylo používání pesticidů a pronásledování člověkem. Dnes se ale situace postupně zlepšuje.
Výrazně k tomu napomáhají zoologové z Národního parku Šumava. Společně s odborníky z Českého svazu ochránců přírody Plzeňsko, kteří se o praktickou ochranu i monitoring stavu populace sokola stěhovavého na území NP a CHKO Šumava starají od roku 1996.
„Šumava byla v době krize populace sokola pravděpodobně jednou z mála oblastí, kde sokoli v Čechách přežívali. Každý rok mapujeme se zoology z Národního parku Šumava hnízdiště sokolů,“ říká Jaroslav Hruška z Českého svazu ochránců přírody Plzeňsko. Kontroly hnízdišť jsou prováděny na dálku silným dalekohledem. Zoologové tak ptáky neruší a přitom dokáží zjistit důležitá data o průběhu hnízdění. Na rizikových lokalitách pracovníci Informační a strážní služby zajistí jejich střežení. „Když jsme začínali mapovat výskyt sokola v roce 1996, hnízdily na území NP a CHKO pouze dva páry. Dnes se díky důsledné ochraně tohoto druhu na území zvýšil počet hnízdišť na sedm,“ chválí Jaroslav Hruška.
Šumava se tak stala územím, které je základem západočeské populace toho dravce. „Chtěl bych poděkovat všem ukázněným návštěvníkům, kteří respektují dočasné omezení vstupu na některá místa. Pro celou populaci sokola nejen na Šumavě je to velká pomoc,“ uzavírá Petr Šrail.
