Díky zájmu zastupitelstva obce Štěnovice a farnosti Plzeň-Bory se jeden z festivalových koncertů uskuteční letos i v kostele sv. Prokopa ve Štěnovicích. Dříve opomíjené místo dostává s novým personálním obsazením výrazný kulturní náboj. Z dlohou dobu téměř nevyužívaného kostela z 2.pol.18.stol se stává vyhledávaný kulturní stánek s dobrou akustikou pro koncertní vystoupení. Česká společnost Josepha Haydna si jako pořadatel festivalu pozvání do Štěnovic náležitě považuje.
Kostel sv. Prokopa patří vedle opraveného zámku či starobylého židovského hřbitova k nepřehlédnutelným památkám Štěnovic, ležících jen kousek za okrajem Plzně. Členění fasády odráží typické prvky barokního slohu, nicméně, část stavby prozrazuje, že uvnitř se nacházejí obytné prostory, druhá půle již nese zřetelné rysy kostela. Nebýt věžičky, ozdob a oken, celá stavba připomíná spíše starou sýpku. Štěnovický zastupitel Jiří Albrecht však prozradil, že snad již před rokem 1701 na daném místě opravdu stála sýpka. Zajímavé rysy současnému kostelíku s přilehlou farou vtiskla až přestavba sýpky na kostel. Nejzajímavějším detailem z dějin stavby je fakt, že zároveň s kostelem byl ve Štěnovicích založen v našich končinách unikátního trinitářský klášter! V celých Čechách existovaly v době baroka pouze dva trinitářské kláštery, jeden v Praze a druhý na jižním Plzeňsku ve Štěnovicích! Další dva pak známe i z prostředí Moravy.
Štěnovický klášter klášteřík nechala založit majitelka tamějšího panství hraběnka Terezie Pöttingová, rozená Michnová z Vacínova. Mimochodem, patřil jí i známý a půvabný pražský letohrádek Troja. Původní motivací ke stavbě kostela byl fakt, že občasné povodně znemožňovaly Štěnovickým navštěvovat jejich farní kostel v blízkých Liticích. Když už se tedy roku 1747 hraběnka rozhodla dát přestavět sýpku k bohulibému účelu, pozvala do Štěnovic také španělskou větev reformovaných trinitářů. Mělo jít o tři kněze a jednoho laického bratra. Řádoví bratří se sice nesměli podílet na duchovní správě, měli však dovoleno kázat česky. Hraběnka Pöttingová ovšem ve druhém plánu sledovala i další cíle. Chtěla nenásilnou cestou a dobrým příkladem i působením kněží přivést ke katolické víře luteránské odpadlíky. Vězme, že šlo o období protireformace, jež vystřídalo čas nábožensky podbarvených konfliktů třicetileté války. Hraběnka také sepsala roku 1759 závěť, v níž se zavazovala věnovat výtěžek z vlastních majetků těm, kdo konvertovali od luteránství ke katolicismu, ať byli jakéhokoliv společenského stavu či dokonce bývalými pastory! Poněkud paradoxně však výkonem své závěti pověřila nakonec jezuity. Netušila, že jejich řád zruší samotný papež dříve než Josef druhý reformami z roku 1782 ukončí v zemích chráněných křídly rakouské orlice činnost bratří trinitářů.
Klášterní kaple zasvěcená svatému Prokopu byla benedikována roku 1749. V roce 1784, tedy dva roky po zrušení řádu u nás se Štěnovice staly samostatnou farností a bývalý klášter farou. Pokud jde o výzdobu, tento téměř neznámý klášterní areál byl vyzdoben významným regionálním rokokovým malířem Františkem Juliem Luxem. Ten vyzdobil především klenbu kostelní lodi řadou světců či postavou anděla strážce. Vedle sv. Vavřince tu spatříme třeba i sv. Donáta, v západních Čechách uctívaného a nesmírně oblíbeného ochránce dobytka, k němuž se řada venkovanů utíkala se záležitostmi zemědělského hospodaření, dále z klenby shlíží svatý Roch, ochránce před morem, rolníkům měl sloužit i další patron, sv. Izidor Madridský, při moru měl pomáhat i sv. Šebestián, rovněž zpodobený na stropě kostela a celý výčet světců doplňují ještě sv. Juda Tadeáš, pomocník ve věcech beznadějných vedle starokřesťanského mučedníka sv. Floriána, ochránce před požáry. Vyobrazení světci zřetelně vyjadřují potíže i touhy obyvatel českého barokního venkova. Štěnovickým pak výzdoba názorně připomínala, kde mohou hledat naději v obtížích každodenního života. Klenba presbytáře je zas vyzdobena motivem Nejsvětější Trojice, která se již vztahuje přímo k trinitářům. Trojici pak obklopovaly alegorie ctností, nicméně, později byly přemalovány. Záklenky bočních lodí zdobí výmalby skupin andělů nesoucích nástroje umučení Krista. Nad varhanní kruchtou zas logicky spatříme zpívající anděly s notami, které provází další anděl hrou na harfu. Později však byly fresky zcela přemalovány. Luxe by mělo připomínat jen jeho jméno, vyvedené v poli se zobrazením sv. Rocha, ironií osudu je však toto jméno nečitelné. Víme o něm jen díky písemným záznamům. „Socha sv. Prokopa, zdobící oltář, je pouze starším provizoriem,“ upozorňuje nás pan Jiří Albrecht. Původní obraz Nejsvětější Trojice se dnes nachází v jiném kostele. Do budoucna by snad mohla být iniciována jednání o návratu této památky do Štěnovic. Nakonec, štěnovické poutní slavnosti se dodnes odkazují ke svátku Nejsvětější Trojice a nikoliv titulárního patrona kostela, sv. Prokopa. Trinitářský element připomínají dále dva velké závěsné obrazy, představující svatého Felixe z Valois a Jana z Mathy, zakladatele trinitářského řádu. Oba muži založili Řád Nejsvětější Trojice pro vykupování zajatců již koncem 12. století. Jak napovídá název řádu, šlo jim o reakci na dobové boje. Řád měl bez ohledu na vlastní ekonomickou situaci věnovat dvě třetiny majetku k vykupování zajatců vězněných muslimy a řádoví bratří, řídící se tzv. regulí sv. Augustina, měli za povinnost dát sami sebe do zástavy za podobné zajatce, pokud by to okolnosti vyžadovaly. Během 17. století se pak poměrně rozšířený řád stal řádem žebravým. Jeho kláštery na našem území sice vznikly sporadicky až v 18. věku, nicméně, žebravé řádové mnichy z Uher, žádající o almužny na vykoupení zajatců znali v Čechách i z dřívějších dob. I když fasáda nese rysy určité omšelosti časem, interiér i výsledky obnovy areálu prozrazují péči faráře i jeho oveček nejen o kostelík. „Myslím, že kostel vděčí za svůj nový život a nakonec i záchranu současnému faráři páteru Miroslavu Martišovi,“ připomíná Jiří Albrecht, který má ovšem na oživení památky rovněž nemalou úlohu. „Ve druhé polovině dvacátého století zde sice probíhaly bohoslužby jako v normálním filiálním kostele,“ vysvětluje zastupitel Albrecht, nicméně vzápětí doplní: “V prostorách někdejšího kláštera bývala škola a to již od roku 1789, která zde působila i ve 2. Polovině 20. století. Dole i nahoře byly také byty. Památka však trpěla prakticky nedostatkem potřebné péče a údržby.“ Dnes kromě bohoslužeb kostel slouží i k provozování koncertů klasické hudby. Rozlehlá farní zahrada pak unese i populární koncerty skupin, jakými je třeba Děda Mládek ilegal Band. Uvedená skupina dokonce kostelu přispěla benefičním koncertem a získané prostředky bude možné vložit do další obnovy památky. Fara pak slouží i setkáním věřící mládeže, k nejrůznějším dílnám či diskusím. Navíc, sloučení někdejší klášterní budovy s kostelem umožňuje poskytovat účinkujícím důležité zázemí. V budově jsou koupelny, toalety, upravený průjezd může posloužit k uspořádání hostiny po koncertě. Ze stěn tu dýchá nový život i romantika potvrzující radost ze setkávání všech, kdo mají ke kostelu i jeho obnově blízko.
Pokud by chtěl někdo tuto unikátní památku jižního Plzeňska navštívit, příležitost dostane ve čtvrtek 16. 9. 2010 od 18:00 v rámci Haydnových hudebních slavností, které si vedle prezentace kvalitní hudby ve špičkové interpretaci kladou za cíl seznámit veřejnost i s méně známými a či ne běžně přístupnými památkami jižního Plzeňska. V uvedeném termínu zde v krásném interiéru kostela sv. Prokopa budou moci vyslechnout koncert Zanetto trio.
Další program Haydnových hudebních slavností naleznete na webu: www.haydn-festival.eu
