Ilona Mauritzová, hejtmanka Plzeňského kraje
Při vzpomínce na Vánoce mého dětství si vždy vybavím nejen vůni maminčina báječného cukroví a hořké čokolády, ale i barevné figurky, kterými jsme zdobili vánoční stromeček. I dnes si s velkou chutí pochutnám na mandlích a oříškách, které tehdy na stole působily přímo exoticky.
Josef Bernard, náměstek hejtmanky pro oblast životního prostředí, zemědělství, evropských záležitostí a regionálního rozvoje
Moje vánoce v Plané? Zajetý rituál. Velké přemýšlení o dárcích. Máma dlouhou dobu fasovala Živé květy. To byla taková ta příšerná voňavka, byly v ní fakt květiny, pamětníci ví, o čem mluvím. Máma vždycky prohlásila: “Ty jsi takovej můj malej Pepíček. Mám tě moc ráda“. Já byl v sedmém nebi, ale voňavku jsem druhý den v koupelně nenašel, asi pro maminku byly tak vzácné, že si je schovávala na nějakou mimořádnou příležitost. Kapry jsme měli opravdu ve vaně a vždycky jsem jejich zabíječku obrečel. Stromeček jsme měli ověšený bonbóny z vánoční kolekce, proto byl pro nás tři bráchy obrovsky zajímavý. Ty další ozdoby jsme považovali za obrovské zdržování a zbytečnost. Dvě bonboniéry naši vždy vyfasovali od ROH a já si říkal, že ten roh musí být docela fajn, když nám takhle mírnix tírnix dává bonbóny. Pak, jakmile jsem začal dělat na horizontce ve Škodovce, taky jsem ještě stihnul, že mi Revoluční odborové hnutí vánoční kolekci dalo. A hlavně, cinkací stromeček. Na ten jsem se hrozně těšil. Máma mi ho nechala vždy složit a pak cinkal o sto šest. Pořád jsem naše prudil, ať mi koupí další svíčky. Někde se za ta léta ztratil. Až jednou jej někde, po mém dlouhém fňukání po tradicích, vyštrachala manželka na e-shopu a udělala mi obrovskou radost po jeho koupi. Tak teď cinkáme znovu a já při tom andělském zvonění vzpomínám na mamku, tátu a bratra Oldu, se kterými se již o vánocích setkat nemohu.
Pavel Karpíšek, náměstek hejtmanky pro oblast ekonomiky, investic a majetku
Pro mne byla a je vždy úžasná ta atmosféra adventního času a vlastních Vánoc. Z dětství se mi vybaví hlavně ta netrpělivost a těšení se na dárky a později i na reakce blízkých na dárečky ode mne.
Rudolf Salvetr, náměstek hejtmanky pro oblast školství a sportu
Napětí, neuvěřitelné napětí a nervozita. Asi jako každé dítě jsem se nemohl dočkat večera a doufal, že nás Ježíšek nevynechá. A pak tradiční rituál Štědrého dne, na který hrozně rád vzpomínám dodnes. Odpolední procházka okolní krajinou spojenou spřilepšením pro zvěř. Pole na kraji Klatov tehdy začínala hned za sídlištěm. Teplý čaj,svánočkou u babiček a nekonečné čekání na soumrak. Snad nejhezčí ukázka toho, jak rychlost běhu času je relativní. Dosud mi ještě není jasné, jak moje matka tyto chvíle a moje nekonečné otázky mohla přestát bez úhony.
Pavel Čížek, náměstek hejtmanky pro oblast dopravy
Vánoční svátky z dětství mám jako jistě každý spojené s velkým dětským těšením se a se setkáváním celé rodiny. Jako dítě jsem vždy hltal vzpomínky a vyprávění těch nejstarších. K Vánocům v Blovicích se nám dětem přidávala atmosféra městských Vánoc u prarodičů v Plzni se čtením pohádek, procházkami po ulicích a úžasem nad jesličkami v plzeňských kostelích. A k tomu venkovské Vánoce u druhých prarodičů s domácí čokoládou, zpívanými koledami, prostým stromečkem s ořechy, svíčkami a jablky, topením v kamnech, s vůní sena, ovcí, králíků a dětským řáděním venku. K Vánocům také patřilo troubení na Štědrý den a čarovná atmosféra půlnoční mše v blovickém kostele, se zpěvy a varhanami pana Navrátila.
Marek Ženíšek, náměstek hejtmanky pro oblast kultury a památkové péče
Vánoční svátky mám stále stejně rád a prožívám je stejně jako v dětství, takže vzpomínky se u mne moc neliší. Možná advent člověk jako malý kluk prožíval víc intenzivněji a prožíval víc to těšení na vánoční svátky a očekávání. Dodnes mám Vánoce spojené s rodinou, betlémem, narozením Ježíše, půlnoční, pochopitelně také s koledami, vánočními pohádkami a cukrovím. Moc se na ně i letos těším, zejména pak na pár dnů volna, kdy si můžu pročítat zajímavé knížky, které budu mít pod stromečkem.
Rudolf Špoták, náměstek hejtmanky pro oblast sociálních věcí
Moje babička vždycky říkávala, že vánoce bez dětí nejsou vánoce. Asi to člověk vždycky pochopí teprve, když se stane rodičem. Paradoxem je, že si z dětství víc než na dárky vzpomínám na ty situace, které byly okolo toho. Například býval sníh, což se mým dětem ještě zažít nepodařilo. Ale symbol vánoc, jako je rodina, určitě přetrvává. Pokud se člověk nepřejí vánočním cukrovím nebo bramborovým salátem, tak by to asi ani nebyly vánoce, a to v každém věku.
Pavel Hais, náměstek hejtmanky pro oblast IT, digitalizace a Centrální nákup
Samozřejmě si vybavuji to obrovské napětí a očekávání, které kdětskému věku patří. Pak velkou radost nejen zdárků samotných, ale zcelého Štědrého dne. Rád vzpomínám také na tradiční návštěvy kostela, kam jsme srodiči chodili na betlém.
Marcela Krejsová, členka rady pro oblast cestovního ruchu, partnerských regionů, vnějších vztahů a podpory podnikání
Vybavuje se mi vůně „františka“ na kamnech, koledy, které jsme doma u klavíru zpívali, písničky v rádiu „Vánoce, Vánoce přicházejí“ a „Už se zase těšíme na Ježíška“.
Jako obrázek z dětství vidím, jak po Štědrovečerní večeři maminka s babičkou myjí nádobí a tatínek se někam do předsíně vytratil... a já s bráškou Járou sedím na štokrleti u dveří, uši nastražené, a celí netrpěliví posloucháme, jestli už neuslyšíme zvonek oznamující příchod Ježíška. Bylo to neuvěřitelně dlouhé čekání. Nemohli jsme pochopit, proč se napřed musí to nádobí umýt? Prý by ale jinak Ježíšek nepřišel. Když zazvonil zvoneček, mohli jsme se přerazit, jak jsme utíkali do obýváku. A tam stál ten obrovský strom, špička se dotýkala stropu, zářil a svítil, a táta tam stál s prskavkou v ruce a usmíval se.
