I přesto, že venku mrzne, sněží a zima na většině našeho území ještě vystrkuje drápky, jaro je již za dveřmi. Důkazem toho je dění v přírodě a chování jednotlivých druhů volně žijících živočichů.
První letošní mládě – zajíc polní.
V pátek dopoledne přinesla fena zlatého retrívra Bára ze své pravidelné vycházky po zahradě a částečně v lese v tlamě malého zajíce. „Barča je zvyklá si hrát s malými koťaty a tak mu nic neudělala, jen ho oslintala“ říkal do telefonu plzeňským ochráncům přírody Kamil Valeš, žák 6. třídy z chalupy u lesa na okraji Chotiné.
Šéf zvířecích záchranářů Karelo Makoň proto vyrazil pro první letošní mládě ve snaze mladého zajíce vrátit zpět do pelechu, vyleženého někde ve sněhu pod suchou trávou či smrkovou větví. "Pelech jsem s Kamilem však nenašel a tak kolegyně Hana Robejšková zahájila letošní sezónu odchovu mláďat již první týden v únoru," líčí Makoň.
Ve skutečnosti podle něj nejde o nic výjimečného ani divného, neboť právě zajíci polní rodí svá mláďata již v únoru a to kolikrát přímo do sněhu. Proto se malí zajíci rodí vždy dobře osrstění a narozdíl od králíků již od prvního dne vidí. Ihned po narození v rámci vlastní bezpečnosti před predátory opouštějí svůj pelech, rozlezou se a po lokalitě různě přesouvají. Na bílém sněhu je však počet schovávaček omezený a tak právě v této době nám lidé zcela zbytečně mladé zajíce nosí a nebo je při venčení donese jejich pes. Počítejte proto i Vy s touto skutečností a venčíte-li svého psa, sledujte kde co hrabe, čichá či „dachmá“. V případě, že už malého zajíce najdete, nesahejte na něj a neodnášejte ho z lokality. Zima, sníh a mráz malým zajícům nevadí, problémy mohou začít paradoxně až při prudkém oteplení, oblevě či dlouhotrvajících deštích. Každopádně i takovéto „komplikace“ je schopna většina zvířat zvládnout a tak není třeba se nějak zbytečně montovat do přirozeně fungujících systémů.
Prodlužující se den a sluníčko.
O tom, že se blíží jaro, svědčí i skutečnost, že je déle vidět a den se prodlužuje. Vysvitne-li občas i sluníčko, můžeme slyšet první zpěváky. Zejména v zástavbě jsou to kosové, sýkory a sem tam i červenka. V lese pak můžeme slyšet pískání datlů černých, houknutí sovy či krákání krkavců. Ptáci zpěvem vyznačují své teritorium a pomalu a jistě se připravují na letošní hnízdní sezónu. Ta začne u některých druhů již zhruba za měsíc, kdy obsadí svá teritoria, vyberou si vhodného partnera a začnou hnízdit.
Nervozita na zimovišti vodních ptáků.
I tady se očekává jaro. Divoké kachny se párují, samci se vybarvují, pošťuchují a vzájemně vyhánějí od zásypu. Pryč jsou ty okamžiky, kdy bylo možno vidět na obilné směsi ječmene v jeden okamžik 50 kachen pohromadě. K zásypu se teď courají postupně celý den a strkanice na břehu i vodě jsou na denním pořádku. Inu je třeba ukázat ostatním, že právě já jsem tím nejsilnějším, nejlepší a nejideálnějším partnerem. Podobně je tomu i u labutí velkých, kde zejména dominantní labuťáci čím dál agresivněji odhánějí od krmení své soky a mláďata. Část zimujících ptáků se začíná toulat po krajině. Každý den se letí prolétnout a tak trochu je podezřívám, že už okukují ještě zamrzlé rybníky, na kterých budou chtít letos zahnízdit.
To vše jsou každoroční rituály a základní návyky divokých zvířat. Ve většině případů hlavní roli v jejich zahájení hrají světelné poměry mezi dnem a nocí, přesněji pak délka dne. Důležitý je samozřejmě i vývoj počasí, ale s tím si umí většina divokých zvířat venku v přírodě operativně poradit. Proto ani ta letošní zima pro mnohé z nich není zásadním problémem a jak je vidět, jaro už začíná ze sněhové přikrývky nenápadně vystrkovat růžky, i když na to opravdové si asi budeme muset ještě chvilku počkat.
