Jelení zvěř v lesích na území Správy Národního parku Šumava se dožívá vyššího věku než v jiných místech země. Důvodem je unikátní přístup a vysoký stupeň ochrany jelení zvěře, který nemá obdoby ani na území jiných národních parků.
„U jelena lesního nám navíc plán péče Národního parku Šumava ukládá výrazné zlepšení struktury populace. Jde především o dodržení poměru pohlaví a věkové složení. Aby bylo možné těchto cílů dosáhnout, přijmuli jsme v honitbách národního parku taková opatření, že lov zvěře je zde především nástrojem k redukci stavů, není to v žádném případě komerční záležitost,“ vysvětluje Adam Jirsa, které má péči o jelení zvěř v Národním parku Šumava na starosti. Na území šumavského parku jeleni nerostou proto, aby byli zastřeleni s kapitálními trofejemi, jako je tomu v běžných hospodářských lesích. Odborníci ze správy parku tak mohou pozorovat jejich chování a zvyky od narození až do velmi vysokého věku.
„Zhruba devadesát pět procent jelenů v republice, kterým je okolo 18 let, žije na území Národního parku Šumava,“ řekl mluvčí správy Šumavského parku Pavel Pechoušek.
Tvrzení o dlouhověkosti šumavských jelenů potvrdil i Vladimír Bádr, soudní znalec v oboru myslivosti, se kterým Správa Národního parku Šumava spolupracuje. Stáří jelení zvěře vypočítává jedinečnou laboratorní metodou. Zub z čelisti jelena rozřízne a pod mikroskopem zkoumá jeho opotřebovanost a množství zbytkového vápníku. Z každé trofeje zkoumá Bádr šest až osm zubů, aby byla jeho tvrzení nezpochybnitelná. Stáří jelena je pak touto metodou možné určit s přesností na jeden měsíc.
„Světlé letní a tmavé zimní vrstvy sekundárního zimního cementu přibývají mezi kořeny zubů, stejně jako letokruhy u stromu," popsal Vladimír Bádr, který si ze správy parku k laboratornímu zkoumání odvezl čtyři trofeje. V předchozím roce už takto zkoumal přes třicet vzorků. Nejstarším jelenům bylo od 17 do 21 let.
