Přestože přední český dramatik a divadelní režisér Ladislav Smoček nerad slaví narozeniny, u příležitosti svého životního jubilea s potěšením přijal pozvání primátora Martina Baxy na přátelské posezení.
Muž, který často bývá považován za toho, který stojí spíše v pozadí, vedle Václava Havla a Pavla Kohouta patří mezi tři ve světě nejuváděnější české autory, oslavil 24. srpna osmdesáté narozeniny. Město Plzeň od svých sedmi let považuje za svůj domov. Ústředním tématem hovoru byl vedle divadla především plzeňský patriotismus. Ladislav Smoček se do Plzně přestěhoval během druhé světové války. Prožil zde dětství a mládí a od té doby je podle svých slov občanem Plzně. V roce 1951 zde na Mikulášském gymnáziu maturoval.
V západočeské metropoli prožil i ten „největší, nejfantastičtější a nejdokonalejší zážitek“ – osvobození města americkou armádou v květnu 1945. „V lecčem je možné ustoupit, ale na Američany mne nesměl nikdo sáhnout,“ vyprávěl Ladislav Smoček o tom, jak se ho přijímací komise DAMU v roce 1952 zeptala právě na to, kdo osvobodil Plzeň, a on jim dlouze odvyprávěl, jak prožil celý ten slavný den. Svůj zážitek vložil do své vlastní inscenace Nejlepší den, kterou u příležitosti padesáté výročí osvobození Plzně v roce 1995 napsal a režíroval v plzeňském divadle.
Ladislav Smoček vzpomínal i na první inscenaci, se kterou v roce 1958 v Plzni poprvé hostoval. „Byla to hra Pavla Kohouta Taková láska. Politicky to nedopadlo ideálně. Tenkrát vadil hlavně relativismus, o kterém nikdo nevěděl, co to je. Vzpomínám si, jak jsme se procházeli s Pavlem Kohoutem v Goethově ulici a on říká: Víte, je to loď, která doplula do jiného ideologického přístavu, než měla. Nakonec za to ale nebyly žádné sankce.“ Další režisérský počin v Plzni na Ladislava Smočka čekal až do roku 1990, odkdy v Plzni pohostinsky režíroval pravidelně.
