Ořechovou, makovou, kokosovou nebo karamelovou - celkem deset druhů originální pochoutky medolády začali před rokem vyrábět nadšenci z občanského sdružení Vaváky z malé vesničky Těchonice na Klatovsku. Loni v předvánočním období prodali 6500 skleniček, letos zhruba od Velikonoc do podzimu dalších 11.000 sklenic pochoutky, která se dá mazat na chleba, pečivo či palačinky. Autoři medolády věří, že v předvánočním čase se jim podaří prodat aspoň tolik sklenic jako loni, protože medoládou se prý dá také slepovat vánoční cukroví, řekl šéf sdružení Jan Koreš.
Asi 20.000 prodaných sklenic, což představuje několik tun medu, sice zatím podle něj není z ekonomického hlediska ideální, ale je to slušný základ. "Přes 90 procent medolády jsme prodali tváří v tvář konečnému zákazníkovi na jarmarcích a řemeslnických trzích skoro po celé republice, jen deset procent dodáváme do některých obchůdků," řekl.
I když je s tím plno práce, jsou autoři medolády rádi, že lidé mohou při koupi u stánku ochutnat jednotlivé druhy a vybrat si ten, který jim sedí nejvíce. Po roční zkušenosti tak "Vaváci" vědí, že rozhodně největší zájem je o švestkovou a zázvorovou medoládu, poté v oblibě následují vlašský a kešu ořech. Naopak některé druhy, které zpočátku vypadaly nadějně, přestanou vyrábět. Byla to například kokosová a pak třeba karamelová medoláda s lískovými oříšky. "Karamelová je taková konfliktní chuť - buď lidem absolutně nechutná, nebo ji milují," přiznal Koreš.
Že není jednoduché jen vzít sklenici medu a přimíchat do něj nějakou příchuť, svědčí i některé letošní neúspěšné pokusy o nové chutě. Vaváci letos hledali nové druhy, ne vždy ale experimenty skončily k jejich spokojenosti. Jedním z nápadů byl pokus vymyslet medolády, které by se daly používat jako marinády při grilování masa.
Některé chutě sice prý nebyly zlé, ale protože medoláda má podle představ autorů zároveň zůstat pochoutkou, kterou lze namazat na chleba, nové chutě se zatím vyrábět nezačaly. "Zkoušeli jsme skořicovou s rumem, mátovou s citronovou šťávou, česnekovou s provensálským kořením a olivovým olejem a čokoládovou s chilli, ale nic jsme nedotáhli do konce," popsal Koreš. Přesto plánuje, že se ještě pokusí v Těchonicích vymyslet nový vánoční druh - mohl by mít například základ v pomerančové kůře a šťávě.
Medoláda není ani marmeláda ani med, je to směs českého medu a různých přísad, které med obohacují o další chutě. Dá se roztírat, ale přitom nekape jako med. Sdružení Vaváci se ve vesničce snaží zachránit takzvaná těchonická draha, což je starý slovanský název pro obecní pastviny. Právě díky nim se nadšenci dostali oklikou k nápadu s medoládou. Při pohledu na jarně rozkvetlá draha začali přemýšlet o včelaření a o tom, jak s medem naložit. Tak se zrodila idea medolády a sdružení si pořídilo včelstva.
"Letos jsme měli svůj vlastní první med, ale bylo ho málo, něco přes 350 kilogramů," řekl Koreš. Pro výrobu medolády, která spolyká tuny medu, to zatím nestačí. Medoládu si sdružení nechá míchat v provozovně, ježdění po trzích po celé republice, organizování a účetnictví zvládají tři lidé, občas někdo pomůže při prodeji na stánku.
