Kousek od Rozvadova podtéká dálnici D5 a za Svatou Kateřinou se noří do lesů Kateřinský potok. Ten je domovcem těchto vzácných hlodavců.
Bobři sice obývali českou zem od nepaměti, ale od dvanáctého století jich začalo ubývat. Lidi totiž lákala jejich kožešina a pak také výměšek žlázy u kořene ocasu, který se používal v lékařství a kosmetice. V osmnáctém století byla tato zvířata vyhubena. O návrat do naší přírody se postarali bobři sami. První dorazili podél vody z Polska, Německa a Rakouska v osmdesátých letech minulého století. Teď nastálo obývají asi šest českých a moravských oblastí. Mezi nimi je právě Kateřinský potok. Při procházce kolem něj určitě narazíte na nakousané nebo zporážené stromy a větve a při troše štěstí objevíte i bobří hrad. Ten sice na první pohled vypadá jako hromada roští, je to ale domov bobrů. Vidět samotné bobry ale snadné nebude. Při každém neznámém zvuku se noří pod hladinu, takže je nutné zůstat v klidu a hodně trpělivě čekat. Navíc ve dne spí a tak jedinou možností, jak je spatřit, je vypravit se na místo večer a strávit tu noc.
Bobr evropský je po jihoamerické kapybaře druhým největším hlodavcem na světě. V dospělosti váží až třicet kilogramů. Nejtypičtějším znakem je široký ocas, který slouží jako kormidlo. V případě nebezpečí jím bobr plácne o hladinu a varuje tak všechny členy své rodiny. Pak se ponoří do vody a pozorovatelé mají jistotu, že ho dlouhou dobu neuvidí.
