Jako nosiče reklam, antén mobilních operátorů, ale často také jako atrakce k vábení lidí do historických i přestavěných objektů jsou v Plzeňském kraji využívány staré industriální komíny. Kvalita staveb, většinou ze začátku minulého století, je velmi dobrá. Navíc likvidace komínů je velmi nákladná. Památkově chráněné jsou pouze stavby v zámeckých areálech nebo památkových zónách, řekl Pavel Domanický z Národního památkového ústavu v Plzni.
"V Plzni není žádný komín kulturní památkou," řekl vedoucí odboru památkové péče Petr Marovič. Radnice se před pěti lety domluvila s Prazdrojem, aby dvojice komínů u staré varny, které jsou vidět z nádvoří pivovaru a dotvářejí charakter výrobny piva, zůstala zachována. Podobně zůstal zachován komín u staré slévárny plzeňské Škodovky, který je funkční. Je napojen na pece a slouží k odvětrávání. Všechny stavby vznikly kolem roku 1900. Byly postaveny z místních pálených cihel, takzvaných klotzovek, řekl Marovič.
Památkově chráněné jsou podle Domanického pouze komíny v zámeckých areálech nebo památkových zónách. Většinou jde o bývalé lihovary, pivovary nebo cihelny. V Kožlanech na severu Plzeňska je chráněný dům s hrnčířskou dílnou. Další jsou ve stejném okrese v památkové zóně v Manětíně a v bývalém lihovaru v Plasích u kláštera. Ve stejném městě je bývalý pivovar u řeky, kde je menší komín s glazovanými cihlami. Výroba tam skončila v 60. letech a patří místní Jednotě. Památkáři se ho od ní snaží koupit. Národní technickém muzeum tam chce zřídit centrum stavitelského dědictví, kde by byly ke studiu stavebně a historicky cenné stavební prvky ze zbořených nebo zdevastovaných objektů.
V Plzni se podle Maroviče dlouho komín neboural. Posledním byl před pěti lety v teplárně na Doubravce. Stavba ze 60. let kvůli okolní zástavbě nešla odstřelit a byla postupně ubourávána.
"Industriální komíny z první republiky jsou postavené z velmi kvalitních tvarovaných cihel s vynikajícím vyspárováním. Ani po sto letech s nimi nejsou žádné technické problémy," vysvětlil Marovič. Podle Domanického je bourání drahé a technicky velmi náročné. Projekty i stavby prováděly specializované firmy, většinou německé. Používaly speciální, několikrát vypalované cihly mnoha formátů. Svůj styl měly koruny neboli hlavice a také sokly jako optické základy stavby, uvedl Domanický. Kombinovaly se různé glazury, které také dávaly vědět o finanční síle majitele.
Noví vlastníci se komíny většinou snaží zakomponovat do přestaveb i nově budovaných objektů. Příkladem je hotel Astory, otevřený loni, který vznikl na pozemku bývalé pekárny. Stejně tak nový klub Buena Vista, který spolu s byty přestavěl český investor z bývalé masné výroby. "Na komín tam vyčepili minaretovou věžičku, což je lepší, než kdyby ho zbourali," řekl Marovič. Měděná "čepice" komínu láká návštěvníky klubu.
"Podobně jako vodojemy jsou komíny nosiči antén, zařízení internetových sítí a dálkových linek," řekl Domanický. Majitelé areálů za to inkasují deseti- až statisíce korun ročně.
Ojedinělý je industriální komín bývalé cihelny Emanuela Klotze v Plzni na Košutce, při výjezdu na Karlovy Vary. Je osmiboký z glazovaných cihel, řekl Domanický. Zajímavé jsou v cihelně v Dehtíně na Klatovsku a v nedaleké vápence ve Velkých Hydčicích.
V Plzni mají svá oblíbená místa takzvaní komínáři. Zdolávají pro zábavu, zejména v noci, například nefungující komín vně areálu věznice Bory. Dále se jim zalíbil zhruba 130metrový komín v Plzeňské teplárenské za branami podniku. "Snaží se tam proniknout a chlubí se, kdo zdolal nejvyšší výšku," uvedl zdroj blízký adrenalinovému sdružení.
