Evropská komise představila Třetí zprávu o hospodářské a sociální soudržnosti, která předkládá vizi politiky soudržnosti v rozšířené unii pro období 2007-2013.
Zpráva navazuje na návrh rozpočtu EU z minulého týdne, který předpokládá výdaje na politiku soudržnosti ve výši 336 miliard eur a obsahuje konkrétní doporučení ohledně využití těchto prostředků v zájmu vyrovnání ekonomických rozdílů mezi členskými zeměmi a jednotlivými regiony a dosažení rychlejšího růstu a udržitelnějšího rozvoje. Zpráva zahájí diskusi uvnitř i vně evropských institucí o této důležité oblasti unijní politiky.
Komisař pro regionální politiku a institucionální reformu Michael Barnier při prezentaci zprávy uvedl: „Před Unií stojí v nadcházejícím období mnoho výzev: nástup nových technologií, zrychlující se trend hospodářských změn, imigrace do našich měst z vně EU. Mimoto jsme se v posledních letech potýkali se slabou ekonomickou výkonností. Evropa musí na tuto situaci reagovat. Musíme zapojit všechny regiony a občany do produkování bohatství. A přesně to je podstata tohoto návrhu: snížení rozdílů za účelem dosažení rychlejšího růstu. Růst a soudržnost jsou dvě strany téže mince.“
Barnier dále dodal: „Stojíme před mezníky ve vývoji Evropské unie, před opětovným sjednocením kontinentu. Tím se však podstatně prohloubí rozdíly mezi bohatými a chudými. Pomoc nejchudším oblastem bude hlavní prioritou příští generace evropských programů pomoci. Ačkoli se nejvíce nejchudších oblastí nachází v nových členských státech, musíme stále pomáhat těm oblastem ve stávajících patnácti zemích, kde proces dorovnání úrovně ještě nebyl dokončen, ale i jiným upadajícím městským a průmyslovým zónám a oblastem, které jsou znevýhodněné přírodními podmínkami a kde přetrvávají vážné hospodářské a sociální problémy.“
V návaznosti na návrh rozpočtu pro období 2007 až 2013 předložený Komisí a ve snaze připravit půdu pro návrh nového legislativního rámce pro strukturální fondy v průběhu tohoto roku, Třetí zpráva o hospodářské a sociální soudržnosti vytyčuje základní ukazatele a návrhy reforem politiky soudržnosti pro rozšířenou Unii. Zpráva má čtyři části:
Soudržnost, konkurenceschopnost, zaměstnanost a růst – situace a trendy: Analýza ukazuje, že se rozdíly mezi výší příjmů a mírou nezaměstnanosti v Evropské unii za posledních deset let postupně snižovaly, zvláště od poloviny 90. let. Stále však existují významné rozdíly mezi nejchudšími a nejpostiženějšími oblastmi a zbytkem Unie. Náprava si vyžádá dlouhodobé úsilí.
Dopad národních politik členských zemí na soudržnost: Veřejné výdaje v členských zemích dosahují v průměru 47 % HDP, podstatně více než rozpočet Evropské unie, který činí pouze více než 1 % HDP celé EU, z čehož méně než polovina je vynakládána na politiku soudržnosti. Členské země mají největší zodpovědnost za poskytování základních služeb a dávek. Ačkoli je rozsah politiky soudržnosti EU poměrně malý v porovnání s veřejnými zdroji na národní úrovni, hraje klíčovou úlohu při odstraňování nerovností, protože se soustředí na investice a na méně rozvinuté oblasti.
Dopad politik společenství: konkurenceschopnost a soudržnost. Jednotlivé oblasti politiky Společenství – životní prostředí, vnitřní trh, zemědělství, konkurence a veřejná podpora – mohou zvýšit účinnost politiky soudržnosti, například jednoznačným zohledněním ekonomických, sociálních a územních podmínek. Zpráva ukazuje, že k tomu dochází stále větší měrou. Projevuje se to ve větším důrazu na rozvoj venkova v rámci jednotné zemědělské politiky, přikládání větší důležitosti poskytování služeb ve veřejném zájmu v síťových odvětvích atd. „Dnešní zpráva také vyzdvihuje důležitost úlohy, kterou by politika soudržnosti měla hrát v nadcházejícím období v nové a jednoduší politice rozvoje venkova“, uvedl Franz Fischler, Komisař pro zemědělství, rozvoj venkova a rybolov.
Dopad a přidaná hodnota strukturálních politik: Evropské programy přímo pomáhají sbližování úrovně jednotlivých regionů a míry zaměstnanosti. Například v období 2000–2006 v dochází v rámci této politiky k cca 3% navýšení kapitálu ve Španělsku, až 9 % v Řecku a Portugalsku, 7 % v Italském kraji Mezzogiorno a 4 % na území bývalého východního Německa. Výsledkem je podstatné snížení rozdílů mezi klíčovými sektory, například dopravy, kdy nejchudší členské země nyní rozsahem silniční sítě mírně předčí zbytek Unie.
