Hladiny řek v Plzeňském kraji klesají. Situace se uklidňuje, plno práce mají ale kromě hasičů i zvířecí záchranáři.
U hasičů je to jasné, ti pomáhají odklízet, čerpat vodu nebo stavěli hráze. Zvířecí záchranáři na Plzeňsku vyjíždějí k desítkám zásahů. Nejčastěji se jednalo o vysláblé, apatické a polomrtvé rorýse, následovaly jiřičky, pár čerstvě vyvedených sýkor, ježek, kuna a mládě bobra. Právě mláďata jsou na tom v extrémně mokrém počasí nejhůř, i dospělí ptáci mají ale problém dostat se k potravě. Meteorologové už v kraji nepředpovídají výraznější deště.
A jak popisuje zásahy šéf Záchranné stanice živočichů Karel Makoň?
Extrémně deštivé a chladné počasí mělo za následek dnešní počet našich výjezdů a zásahů. Společně s odchytovou službou městské police jsme dnes vyjížděli celkem k 30 zásahům. Nejčastěji se jednalo o vysláblé, apatické a polomrtvé rorýse, následovaly jiřičky, pár čerstvě vyvedených sýkor, ježek, kuna a mládě bobra.
Z lidského pohledu je to děsivé, ale opravdu se s tím ve většině případů nedá nic dělat. Doby, kdy poručíme větru dešti jsou už dávno pryč a příroda si s podobnými věcmi musí vždy stejně poradit sama. Každopádně chladné a deštivé počasí letos výrazně ovlivnilo a ovlivňuje hnízdní úspěšnost u většiny druhů volně žijících ptáků a nejen u nich. To vše se pak odráží i na naší letošní kroužkovací sezoně, příjmu pacientů a přírůstcích mláďat celkově. Oproti předchozím rokům nemám letos okroužkované a potvrzené ani jedno mládě výra velkého, kalouse ušatého a u sýců rousných jsou počty mláďat v dutinách také hodně pod dlouhodobým průměrem. Podobná situace je i u datlů černých, kdy v době, kdy už rodiče dávno vyváděli svá mláďata, tak ještě sedí na vejcích, nehnízdí a nebo z dutin vyndáváme mrtvá mláďata. Jak dopadnou letos dravci a další sovy je víceméně už také jasné a u drobných pěvců je situace hodně podobná. Bohužel lepší zprávy nemáme ani z hnízd čápů či z našich rybníků. Vše se teď klube, anebo je hodně čerstvě vylíhlé. Chladné a extrémně mokré počasí nezvládají už ani mláďata divokých kachen, husí či labutí. Podobně jsou na tom koroptve, bažanti, čejky, skřivani a vše, co hnízdí na zemi. Problém začíná být i s potravou, a tak jiřičky, vlaštovky a rorýsi upravili počty vajec i mláďat na hnízdě a hlášeny máme i četné úhyny dospělých ptáků. Hmyz nelétá, lovit hraboše ve vysoké a mokré trávě je rovněž problém a dostat se k potravě v kalné vodě rozvodněných řek či rybníků je čím dál náročnější.
Na druhou stranu je třeba si ale uvědomit, že v přírodě jsou podobné věci zcela běžné a to, že přežijí opravdu jen ti nejsilnější, je zárukou geneticky zdravého a reprodukce schopného chovného materiálu pro roky následující. Mimo jiné, jedna neúspěšná sezona ve fungujícím ekosystému vůbec nic neznamená a mnohem horší než nepříznivé počasí jsou zásahy, kterými ovlivňujeme populace jednotlivých volně žijících živočichů my lidé svojí činností. Jako například nešetrné změny krajiny, likvidace biotopů a potravních zdrojů, zásahy do hnízdění, doprava, výstavba, nešetrná lesnická a zemědělská činnost, rádoby hospodaření na vodních plochách atd.
Topící se sele (1.6.2013)
Původně to vypadalo jako vyčerpané zvíře, překvapené velkou vodou a spláchnuté Letkovským potokem mezi ploty zahrad u rodinných domů. V místě, kde ho přivolaní dobrovolní hasiči z Letkova našli, tekla voda rozvodněného potoka po zahradách a odrostlé sele divokého prasete střídavě plavalo v hlavním proudu mezi ploty či odpočívalo na mělčině mezi ovocnými stromy.
Přijel jsem na místo v okamžiku, kdy už místní hasiči zvíře odchytili, drželi a nesli. Neobešlo se to bez koupání, a tak chlapi v promáčených hasičských mundůrech se právem cítili jako akční hrdinové, když chrochtajícího a kvičícího pašíka nesli v náručí k vrátkům jednoho z rodinných domů.
Až sem to vypadalo jako úspěšná a akční záchrana tonoucího zvířete se šťastným koncem, kdyby už na první pohled a z velké dálky nebyl vidět ustřelený pravý zadní běh (noha). Tlející, zahnívající a larvami much napadená hluboká rána zasahující až ke kolenu, přes celou zadní kýtu a téměř k řitnímu otvoru. Podle všeho to vypadá, že zvíře bylo chybně střeleno na zadní bok, přičemž střela do boku prošla nenápadným otvorem u břicha a na výstupu z těla vyrvala kus masa i s kůží. Hluboká rána byla však staršího data, odhaduji, že tak minimálně týden stará. Převzal jsem od hasičů naprosto vyčerpané sele a bylo mi jasné, že bude třeba zvíře utratit. Mou domněnku potvrdil i kolega veterinář, a tak jsme příběh i utrpení tonoucího selete, odvážných hasičů a rozvodněného Letkovského potoka ukončili utracením zvířete.
Na tomto případu se opět ukázalo, že většina volně žijících živočichů nemá s klimatickými extrémy, počasím a přírodními pohromami zas až tak velké problémy, pokud jim do toho opět nezasáhne nějakým způsobem sám člověk. Už při přebírání telefonátu z linky 112 mi bylo totiž jasné, že by normální a zdravé sele divokého prasete mezi ploty ani v rozvodněném potoce nikdo jen tak nechytil.
Našel se rorýs (3.6. 2013)
Za dva dny nalezeno a zajištěno přes 30 rorýsů obecných, jak to tak vypadá, nepřežije ani jeden a bude hůř. Hlavní tahová vlna rorýsů přilétla zhruba před měsícem, už jejich samotný přílet byl oproti předchozím rokům o dva týdny opožděn a vše nasvědčovalo tomu, že letošní sezona nebude nic moc. Přilétli z dalekých zimovišt přes půl polokoule, aby zde během tří měsíců zahnízdili, vyvedli mláďata a zase odlétli. To, co je však tady potkalo, je hned po masivním zateplování (likvidaci hnízdišť) posledním zásahem do populace tohoto, dříve hojného ptačího druhu. Zima, déšť, chladné počasí, nedostatek potravy, hmyzu a všeho, co potřebují k tomu, aby přežili. Lidé je nachází vyčerpané, slabé a polomrtvé po celém městě - Slovany, Lochotín, Skvrňany, Bory a střed města. To vše jsem dnes objel, abych zejména od dětí převzal polomrtvé a předem ztracené rorýse. Odpoledne se dokonce jednotlivé telefonáty překrývaly a kvůli totálně neprůjezdné Plzni jsem musel svoz pacientů odložit až na pozdější hodinu. Ještě půl hodiny před půlnocí pak volal pán, že našel v bytě vysláblého rorýse v kuchyni pod stolem. Je to opravdu šílené a ráno (3.6. 2013), když jsem fotil na ošetřovně výsledek z předešlého dne, tak jsem netušil, že večer to bude 4x více zvířat. A to je pouze zlomek toho, co někde, někdo našel L.
Zájem o to, jak zvládáme, mě opravdu potěšil (3.6. 2013).
Volaly úřady, ptali se i jednotlivci.
Hned ráno mě vzbudil zastupitel města Plzně Roman Jurečko – „ Byl jsem se teď podívat u řeky, a když jsem viděl ty šneky, jak bojují o život, tak jsem si na Vás hned vzpomněl. Jak to zvládáte, nepotřebujete nějakou pomoc?“, a nabízel svou podporu i pomoc.
Hned po něm volal ředitel státní veterinární správy MVDr. Richard Bílý: „ Jak to vypadá a jak to zvládáte? Kdyby něco , hned volejte.“
Volali i z Prahy z Národní sítě stanic, jednotlivci z našeho adresáře příznivců činnosti a dokonce i lidé, kteří nás sledují na internetu.
Děkuji všem, vážíme si přízně, zájmu i podpory a zatím to zvládáme, i když ztráty jsou obrovské L. Děkuji i za všechny zprávy z jiných lokalit.
