Lesní školka Větvička, která od září zahájí celodenní provoz, bude mít v arboretu Sofronka své zázemí v domku na kolečkách.
Větvička se, tak jako jiné lesní školky, řídí mottem – „školka bez zdí a plotů“. Přesto, že děti v českých lesních školkách jsou venku stále a za každého počasí, každá mívá nějaké zázemí. A plzeňská Větvička bude mít od pátku 24. 8. to své v maringotce. V dopoledních hodinách očekávají pedagogové, koordinátorka školky i někteří rodiče přihlášených dětí příjezd maringotky – se zázemím se už může rozjet plnohodnotný program alternativní mateřinky.
Neslyšeli jste nikdy o lesních školkách? Zdá se vám extrémní nechávat děti celý den venku? Říkáte si – co záchod, není jim zima, budou umět děti to co „normální“ předškoláci a vůbec, mají si s čím hrát?
Zkušenosti ze zahraničních (převážně německých, ty jsou i zařazené do systému státního předškolního vzdělávání), ale i českých školek (ty nejstarší fungují několik let) ukazují, že nic z výše napsaného není problém. Navíc si rodiče lesních předškoláků pochvalují, že děti nejsou často nemocné, otužují se, umějí si hrát nejen s prefabrikovanými hračkami, všímají si přírodního dění kolem se, získávají užitečné informace ekologického charakteru, pedagogové se jim můžou více věnovat (lesní školky mívají 2 pedagogy přibližně na 15 dětí), rodiče a jejich děti jsou partnery pedagogickému týmu při přípravě programu.
„Od té doby, co dcera chodí do lesní školky, netrpí tolik na rýmu a běžné nachlazení. Přijde mi, že je mnohem samostatnější, soběstačná a zdravější. Jen je třeba počítat s proměnlivostí počasí a podle toho připravit věci na příští den“, uvedla Ludmila Pytlíková, matka jedné plzeňské lesní předškolačky.
České lesní školky můžou zatím fungovat jen jako neziskové organizace, finance na provoz tedy plynou od rodičů dětí a více či méně štědrých institucí, nadací a soukromých dárců.
„Jsem ráda, že v Plzni nám úředníci a další pracovníci příslušných úřadů nehází klacky pod nohy“, říká koordinátorka školky Veronika Formánková. „Naopak, ÚMO 1 v čele se starostou Miroslavem Brabcem, Správa veřejného statku města Plzně, Krajský úřad a jeho odbor životního prostředí nebo nadace Zelený poklad – díky všem jmenovaným můžeme otevřít dveře maringotky a hrát si s dětmi v lese (i v blátě), zkoumat přírodu nejen pouhým okem, ale i dalekohledy, pod mikroskopem, lupou, mít svůj vlastní pozorovací včelí úl, broukoviště a další a další báječné věci. Je pravda, že všechny naše potřeby se nevejdou do úředních kolonek, srdečně bychom přivítali i soukromé dárce, ale už teď můžeme nabídnout plnohodnotný program pro děti předškolního věku. A máme ještě volná místa – na rozdíl od přeplněných státních školek.“
Lesní školka Větvička nabízí zájemcům, po předchozí domluvě s koordinátorkou (skolkavetvicka@seznam.cz), možnost návštěvy v místě svého působiště, seznámení s filozofií lesních školek a s vlastním programem.
„Jsme rádi za každého fandu a není jich málo. Je příjemné vědět, že děláte něco, co čím dál tím více lidí považuje za dobré a užitečné“, dodává Milan Vřešťál, jeden z lesních pedagogů .
