Meziválečné období je stylově rozmanitější, zahrnuje jak díla předválečných kubistů a jejich rozbíhající se cesty, tak tvorbu mladších autorů, kteří se přiklánějí k primitivismu, civilismu či magickému realismu. Do této tvorby, ve dvacátých letech mnohdy idylicky laděné, pak ve třicátých letech začínají pronikat odkazy na reálnou hrozbu války, projevující se v expresi a důrazu na významovou, apelativní stránku umění.
V úvodu bude představena skupina Tvrdošíjní (Josef Čapek, Václav Špála, Jan Zrzavý, Rudolf Kremlička), která vystoupila poprvé na sklonku první světové války na jaře 1918. Navázala na předválečnou tvorbu, ale nedržela se striktně žádné předem zvolené formy, naopak zdůrazňovala osobitost a podporovala uměleckou individualitu. Slovy teoretika Václava Nebeského ztělesňovali její členové „rozrůzněnou modernost“. Sahala od kubizujících forem a tvarového elementarismu k nově akcentovanému primitivismu a návratu k malířským kvalitám obrazu.
Většina umělců dvacátých let se vědomě odklání od progresivních formálních inovací a vrací se ke srozumitelné zobrazivé tvorbě. Tento trend je patrný v celé poválečné Evropě a bývá označován jako primitivismus, civilismus, nová věcnost, magický realismus, sociální umění aj. Zprvu vyhlašuje primitivismus za svůj program i nově založený avantgardní umělecký svaz Devětsil. Na tvorbu raných dvacátých let pak navazují různé varianty „realismů“ od tradičnějších poloh až ke stylizovaným či expresivním podobám. Tento oddíl je v ZČG velmi dobře zastoupen a bude mu věnován značný prostor, na rozdíl od kubistické tvorby, která ve dvacátých letech ztratila své výsadní postavení, jaké měla před válkou. Zůstává jí věrný jen Emil Filla, vedle něj se kubismem ve dvacátých letech krátce inspirovali i někteří další malíři (František Muzika aj.).
Další část se zaměří na třicátá léta. V první polovině desetiletí se v českém umění po lyričtějším poetismu prosadil surrealismus. Jeho tvůrci se odklánějí od vnější, objektivně viděné předmětnosti (představované například kubistickým zátiším) a zaměřují se na vnitřní myšlenkové světy a vize. Některé principy surrealismu jako např. automatismus představující návraty k původním kořenům aktu malby však najdeme i u „kubisty“ Emila Filly. Jeho ženská těla se ve třicátých letech proměňují v primitivní idoly blízké surrealistickým fantomatickým objektům.
V druhé polovině třicátých let se tvorba, tentokrát pod vlivem politické situace, znovu proměňuje. Příznačné jsou práce Josefa Čapka, který opouští primitivizující civilistní témata a expresivní malbou se obrací k domovu a obraně humanismu. U Emila Filly se stupňují tvarové deformace a dynamický rukopis, zároveň se proměňuje i tematika: od neutrálních námětů přechází malíř k jasně vypovídajícímu cyklu Bojů a zápasů, reagujících na válečnou hrozbu.
Na výstavě budou zahrnuta díla více než dvaceti umělců, mj.: Otto Gutfreund, Alfréd Justitz, Georges Kars, Milada Marešová, Antonín Procházka, Václav Rabas, Josef Šíma, Václav Špála, Jindřich Štyrský, František Tichý, Toyen.
Výstavu doprovodí publikace, která bude vedle statí, věnujících se výše uvedeným oblastem obsahovat kvalitní obrazový doprovod a přílohy se seznamem vystavených exponátů a přehledem nákupů zastoupených děl do sbírek ZČG. Bude tedy dalším krokem ve zhodnocení sbírek Západočeské galerie v Plzni a zároveň i cenným východiskem pro další a detailnější bádání meziválečné tvorby u nás.
27/04/2016 - 18/09/2016
výstavní síň Masné krámy
Autor: Alena Pomajzlová
Kurátor: Petra Kočová
