V čem asi tkví tajemství stálice české a slovenské popmusic Miro Žbirky? Vždyť se pohybuje na hudebním nebi již neuvěřitelných třicet let! A stále získává nové fanoušky. Meky vyráží na turné a na konci března se zastaví i v Plzni.
Čechům zajisté vyhovuje civilní a stále moderní projev „nemoderního chalana“. Zůstává totiž v povědomí lidí, protože má co říct.
Zdá se, že Žbirka, od dětství přezdívaný Meky, je v hloubi něžný člověk, který mluví k romantikům v nás. A tím oslovuje i další, navenek drsné generace. Jenomže popularitu mu zajišťuje i slušné jednání, chlapecký zjev a nestárnoucí, a stále novými, autorskými písněmi osvěžovaný repertoár.
Dokáže ovšem (a rád) rockově přitvrdit. Je dobře známo, že vyrostl na lásce k Beatles a Rolling Stones! A právě jemu před časem Paul McCartney před svým pražským koncertem zahrál v šatně song Follow me… A před pár týdny se Miro vrátil z Londýna, kde se jeho interpretace také setkaly s obrovským úspěchem.
Třicetiletí od doby, kdy vznikl jeho první hit a kdy taky získal svou první bratislavskou Zlatou lyru (ještě tehdy ve skupině Modus za píseň Úsměv - s Jankem Lehotským a Marikou Gombitovou), oslavuje koncertními šňůrami po Slovensku a po Čechách. Zatímco slovenské turné se s velkým úspěchem konalo už na jaře loňského roku, v českých zemích bude Meky koncertovat od února.
Turné „30“ Mekyho Žbirky začíná 19. února v Liberci, pokračovat bude v Náchodě, Ostravě, Brně, Olomouci, Kunovicích u Zlína, Karlových Varech, Hradci Králové, Chomutově, Plzni. Na vyvrcholení turné se mohou těšit Pražané 3. dubna.
Na podzim vydal Miro „duhově“ pestré revitalizované CD Dúhy, které v Čechách i na Slovensku získalo Zlatou desku a je nazvané podle stejnojmenného songu. A to se také stane základem jeho živých vystoupení. Posluchači se obvykle nemohou nabažit svých nejoblíbenějších hitů a Meky je vždycky s chutí zazpívá: Biely kvet, Atlantída, Co bolí, to přebolí anebo V slepých uličkách či Balada o poľných vtákoch.
Spolu s albem vyšlo DVD The Best of Tour, záznam koncertů veleúspěšného slovenského turné, zachycující též atmosféru v šatně při přípravách a zkouškách na vystoupení, po představení i na cestách. Zní v něm 16 hitů a je doplněno sedmi videoklipy.
V novém videoklipu Královna rannej krásy zajímavě utvářejí vizuální podobu fotografie ženských aktů vyhlášeného fotografa Tono Stana. Klip Někdy stačí dát jen dech má v hlavní roli Lindu Rybovou. Klip Balada o poľných vtákoch lze slyšet v podání Meky Revival–bandu sestaveného ze známých mladých slovenských interpretů, mezi něž patří slovenská Zlatá slavice Zuzana Smatanová nebo Katka Knechtová ze skupiny Peha.
V bonusech jsou na DVD dvě nové skladby: v klipovém provedení Mám ťa viac a Náladový song - duet se zpěvačkou Marthou, ve kterém si sólo na trubku zahrál známý jazzman žijící v New Yorku Laco Deczi.
Byl to právě Meky, komu se v roce 1982 podařilo prorazit mnohaletou hegemonii Karla Gotta vítězstvím ve Zlatém slavíku. Těch úspěchů bylo však daleko víc, Zlatí slavíci a cena Aurel (obdoba našeho Anděla) na Slovensku, slovenská Osobnost televizní obrazovky…
Píseň V slepých uličkách zpívanou s Marikou Gombitovou byla použita v americkém hororu Hostel produkovaném Quentinem Tarantinem, s Ivou Frühlingovou nazpívaný duet Někdy stačí dát jen dech se stal titulní písní televizního seriálu Ordinace v Růžové zahradě. Se Žbirkou se po deseti letech a po přemlouvání navrátila na scénu Marika Gombitová duetem Tajnosľubná , který zase uváděl na slovenské Markíze seriál Medzi nami.
Všestranný hudebník a zpěvák Meky žijící od rozdělení Československa s rodinou v Praze plynule přechází z krásné slovenštiny do češtiny či do angličtiny, mateřštiny své matky. Dnes už si nejenom skládá melodie, ale sám si píše dokonce i texty. Jeho zamyšlené písně vypovídají o pocitech a mezilidských vztazích. Už zase ví víc o světě a lidech než v době svých začátků, kdy byl posedlý Beatles. Muzikou je však posedlý stále. A jeho životní zkušenost k tomu umocňuje kvalitu jeho písní.
Turné „30“ Mekyho Žbirky
DATUM MĚSTO MÍSTO
19. února Liberec Tipsport aréna
28. února Náchod Divadlo, Velký sál
1. března Ostrava Sportovní hala
6. března Brno Semilasso
8. března Olomouc Kulturní dům Sidia
10. března Kunovice u Zlína Sportovní hala
18. března Karlovy Vary Thermal
20. března Hradec Králové Hala Slávia
22. března Chomutov Sportovní hala
29. března Plzeň
3. dubna Praha Velký sál Lucerny
Svou třicetiletou dráhu po hudebním nebi oslavujete dvěma turné, po Slovensku a po Čechách. Třicetiletí počítáte od získání své první bratislavské Zlaté lyry?
V roce 1977 jsem nahrál svůj první hit – byla to písnička Zažni. Tím jsem vlastně odstartoval svou autorsko-interpretační kariéru. Právě to bude třicet let. Tak vznikla idea celé akce.
Na které hity se mohou posluchači těšit?
Opět musím připomenout onu třicítku: jelikož je to třicet roků, budu hrát třicet písniček, které budou mapovat celé třicetiletí. Budu tedy hrát i píseň Zažni, ale například i jednu z těch posledních, jež se staly známými, jako je například skladba Někdy stačí dát jen dech nebo Co bolí, to přebolí. A samozřejmě Atlantídu a taky Biely kvet. Bude to třicet reprezentativních skladeb, jež budou mapovat všechna období, od nejstarších až po nejnovější.
Již víte, které hosty si pozvete?
O tom se stále ještě uvažuje, takže to v této chvíli ještě nemohu plně konkretizovat. Některá jména jsou ve hře, není to však ještě zcela jasné. Určitě se nějaký host objeví, samozřejmě počítáme se zpěvačkou Marthou, bez níž by ani nebylo možné interpretovat skladbu Co bolí, to přebolí. Zpěvačku Marthu tedy již mohu přislíbit.
V listopadu jste koncertoval v Londýně.
Proslechlo se, že jste měl velký úspěch a že i na ulicích vás Češi a Slováci zastavovali a žádali o autogram?
Hráli jsme v klubu Cargo. Nejsme sami z Čech a Slovenska, kdo tam hrál. Už se z toho pomalu stává místo, kde účinkují naši vytipovaní interpreti nebo skupiny. Bývá to tak, že většinu publika tvoří našinci, v našem případě zvláště Slováci, kterých je v Londýně velice mnoho, ale část publika tvoří Angličané. Je to i pro mne nevšední zážitek zahrát si v Londýně.
Zpíval jste jistě i anglicky, jste dobře jazykově vybavený díky své anglické výchově od maminky Angličanky…
Bylo to kombinované, ale musím říci, že jsme se opírali především o můj původní repertoár a vůbec jsme si nemuseli lámat hlavu s tím, že by muselo být všechno v angličtině, protože tam bylo opravdu mnoho našich. Nakonec jsem zjistil, že v tamní skvělé atmosféře bylo i samotným Angličanům jedno, že je to slovensky - reagovali velmi spontánně společně s našimi na skladby jako například 22 dní. Je vidět, že lidé dokáží podlehnout báječné atmosféře.
Jako dávný nadšenec pro Beatles jste tam prý chtěl navštívit Ringa Starr?
Už se mi podařilo sejít se s Paulem McCartneyem, takže jediným chlapcem z Liverpoolu, s nímž jsem se teoreticky mohl setkat, by byl Ringo. Ale samozřejmě jsem žádné takové setkání nechystal, ačkoliv Paul McCartney měl autogramiádu v centru města den předtím, než jsme do Londýna dorazili. Kdybychom byli přijeli dřív, byl bych se zastavil alespoň za ním. Chci říci, že Ringo mi chybí do série zajímavých setkání. Kdybych si mohl vybrat, s kým bych se nejraději sešel, byl by to právě Ringo.
Kdo do té série patří?
Nebudu uvádět všechny, ale například Bono z U2. S ním jsem měl možnost sedět na večeři za velmi zvláštních okolností v Káhiře na lodi na Nilu. Mám několik takových zážitků, ale nejkrásnější by pro mne byl Ringo.
Chystáte turné, ale netrpí tím rodina?
Manželka mě podporuje, protože dnes už má turné oproti minulosti nebývají tak náročná. Nedá se to porovnat s tím, co jsme absolvovali kdysi dávno, v 80. letech, kdy jsem třeba měsíc nebyl doma a nepřetržitě jsme cestovali po cestách necestách v bývalém Československu. Dnes se udělá série koncertů a říká se tomu turné. Sice mě to z běžného programu na čas vytrhne, ale nebude to tak tragické, aby to narušilo chod rodiny.
Pravidelně bodujete ve slovenském Slavíku, víte, že vám lidé posílají hlasy i do českého?
Vím a samozřejmě mě to těší, protože ne každý ví, že za mě v Čechách hlasovat může.
Vaše písničky mají vždy nějakou myšlenku. Čím se inspirujete a kdy tvoříte?
Někdy tvořím v období, které si na to vyčlením, teď třeba plánuji, že takové období bude po skončení českého turné v dubnu. Nejdřív si trochu vydechnu a koncem dubna bych chtěl pracovat na nových písničkách. Ale někdy vznikají písně spontánně, něco vás napadne, i když na to máte málo času. Uvedu příklad: Byl jsem na ranním interview ve slovenském rádiu, kde mne moderátorka vyprovokovala podobnou otázkou, kdy a jak tvořím. Odpověděl jsem, že písničku složím i okamžitě. Vzala mě za slovo a zda bych prý i ve chvíli, kdy tam jsem, uměl složit písničku. Odpověděl jsem, že ano, jakmile se dostanu k nástroji. A tak jsme se vsadili. Jel jsem pak z Bratislavy do Prahy a druhý den ráno jsem hned zase jel na natáčení svého hereckého vystoupení v seriálu Ordinace v Růžové zahradě, kde jsem hrál jistého McIntoshe. A těsně předtím, než jsem tam šel, jsem sedl ke klavíru a složil písničku Skoro dospělá na text Jána Štrassera, který už mi napsal pěkných pár textů, i ten k písni Zažni. A tak jsem poslal písničku do Bratislavy a sázku vyhrál. Čili písničku může člověk tvořit za různých okolností a nemusí mít někdy ani moc času. Dokonce i stresová situace nemusí být ještě nepřítelem tvorby.
