Ministerstvo práce a sociálních věcí schválilo projekt „Transformace DOZP Stod – 1. etapa“. Tento projekt obsahuje změnu Domova pro osoby se zdravotním postižením Stod na zařízení, které se zaměří na poskytování sociálních služeb v uživatelově přirozeném prostředí. 68 klientů tohoto zařízení se během příštích 3 let přestěhuje do nových domácností, které budou vybudovány v blízkosti města Stod. Klienti již nebudou muset trávit veškerý čas ve velkokapacitním ústavním zařízení, ale budou moci žít svůj život v běžné společnosti.
Příspěvková organizace DOZP Stod, jejímž zřizovatelem je Plzeňský kraj, patří mezi 32 pobytových zařízení v celé republice, které se účastní pilotního projektu transformace. V 1. etapě transformace DOZP Stod budou rekonstruovány nebo nově vybudovány byty a domky v obcích Holýšov, Stod, Dnešice a Nýřany. V každé domácnosti bude žít skupinka maximálně 6 mužů. Personál jim bude pomáhat zvládnout ty činnosti, ve kterých budou potřebovat pomoc a podporu. Díky takto pojaté sociální službě bude moci být tato podpora individuální a cíleně zaměřená.
Rozvoj takových sociálních služeb, které jsou poskytovány v přirozeném prostředí a podporují sociální začleňování osob se zdravotním postižením, je jednou z priorit Plzeňského kraje v sociální oblasti. Proto také Plzeňský kraj začal projekt „Transformace DOZP Stod – 1. etapa“ realizovat. Dále zahrnul transformaci DOZP Stod do Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb v Plzeňském kraji a v neposlední řadě podpořil projekt i v jeho investiční části.
„Dlouhá léta se v naší společnosti nikdo nepozastavoval nad tím, že některým našim spoluobčanům bylo upíráno právo prožít život společně se svými blízkými a zároveň v místě, které mají rádi. Projekt transformace je příležitostí k začlenění těchto osob žijících dosud ve velkém ústavním zařízení do běžné společnosti,“ dodává radní Plzeňského kraje pro oblast sociálních věcí Miroslav Brabec.
O pozitivech transformace je přesvědčen také ředitel zařízení Radomír Bednář:
„V zařízení žije např. klient Václav, který se má stěhovat do Nýřan, kde má své blízké příbuzné. Nyní se příliš nevídají, ale po přestěhování se budou moci tyto vazby posílit a podpořit jejich rozvoj. Václav bude moci využít v daleko větší míře nejen veřejné služby v dané lokalitě, ale také být v blízkosti své rodiny a přátel. Bydlení, ve kterém bude žít, se pro něj stane skutečným domovem.“
Z klientů se tak stanou právoplatní obyvatelé obcí, kteří se zařadí do života tamní komunity, budou využívat síť místně dostupných služeb (sociální služby, obchody, kadeřnictví, kino, kostel, atd.). Sami si určí, jak chtějí trávit svůj volný čas, zda si vyberou z místní nabídky volnočasových aktivit nebo budou mít vlastní plán na trávení volného času.
„Musíme si uvědomit, že život ve velkokapacitních ústavech je nedobrovolným dědictvím minulosti, kdy veškerou sociální péči přebíral stát,“ zavítal do historie Radomír Bednář a dále pokračuje: „Stát měl snahu osoby s handicapem vyčlenit ze společnosti, budovala se velká ústavní zařízení umístěná stranou od obcí a společnosti vůbec.“
Ústavní péče již ze své podstaty fungování vede k izolování lidí z většinové společnosti. Mezi negativa ústavní péče patří nutnost přizpůsobit se režimu a nastaveným pravidlům zařízení. Lidé žijící v ústavech si nemohou svůj život zařídit tak, jak by si sami přáli.
V dnešní době se však dostává do popředí pojetí člověka, které více než jeho omezení odráží možnosti uplatnění jedince ve společnosti. Nová klasifikace ICF, podle WHO, 2001 hodnotí, co je člověk i přes své postižení schopen zvládnout, jakým způsobem a v jaké míře se může účastnit života ve společnosti a zda má k tomuto zapojení také dostatek příležitostí. Z takového pojetí člověka vychází i hlavní cíl procesu transformace - umožnit klientům opustit velké instituce ústavního typu a začít žít život takový, jaký je běžný pro jejich zdravé vrstevníky.
