Ministr životního prostředí Libor Ambrozek dnes 30.9. poprvé oficiálně navštívil plzeňskou Zoologickou a botanickou zahradu.
Ve svém programu nevynechal všechny skvosty a unikáty - berberské lvy, sukulentní skleník, kde si pochoval
chameleona jemenského, tropický pavilon s vzácnými komodskými varany, kde zase pohladil hroznýše královského.
Hlavním bodem návštěvy byly křtiny malé samičky makaka lvího, kde místo složitého jména z indické mytologie nakonec zvítězilo hezké české jméno Josefína.
V závěru téměř kompletní exkurze nevynechal pan ministr ani výběh medvědů, ussurijského tygra a statek 19. Století Lüftnerka.
Makak lví je nejhezčí a nejvzácnější z makaků. Postaru se také nazývá wanderu nebo opice vousatá. Makaků je asi 12 druhů a jsou většinou hnědí, pouze wanderu je černý s nádhernou stříbrnou hřívou. Zajímavé je, že i jediná evropská opice patří mezi makaky, jde o magota bezocasého,
obývajícího Gibraltar.
Wanderu dorůstá velikosti 45 - 61 cm, ocas délky 25 - 39 cm je zakončen štětičkou; dosahuje hmotnosti 15 kg. Po 165 dnech březosti mívá 1 mládě, o které pečuje 2 roky. Samice dospívají v 5, samci až v 8 letech!!!
Hlavní potravou jim jsou plody, listí, ořechy i hmyz a drobní obratlovci. Obývá pralesy JZ Indie. Žijí v malých skupinách s přísnou hierarchií. V přírodě jich je méně než 1 000 ks (informace z počátku 80.let, nyní ještě podstatně méně). Již i jeho současný areál ve státech Madrás a Kérala je malý. Příčinou vysokého ohrožení druhu je úbytek lesů (plantáže) a malá rozmnožovací schopnost, kterou si zachovávají i v zajetí. Také v ZOO je velmi ojedinělý. V roce 1984 jich žilo v zajetí pouhých 330 jedinců, v roce 1994 již 567. Evropská populace evidovaná v záchovném programu EEP čítala roku 1996 pouhých 165 makaků lvích.
Chov v českých zoologických zahradách začíná v roce 1967 v zoo Liberci, kde se již narodilo na 40 mláďat, úspěchy slaví i v zoo Ostrava a setkáte se s nimi také v zoo Ústí nad Labem. Do Plzně dorazil první samec Mak v roce 1981 ze zoo Liberec. Dlouhé roky mu dělala partnerku samice kočkodana husarského, protože sehnat nepříbuznou samici bylo v tehdejších podmínkách takřka nemožné. V roce 1992 obdržel dokonce dvě různé partnerky, ale na založení rodiny již bylo vzhledem k vysokému věku (18 let) již pozdě. Po Makově úhynu se vedení zoo dlouho nerozmýšlelo a během dvou let dovezlo 6 nových "vand(e)ráků". Bohužel se
však makakové ve starém pavilonu opic neshodli a trochu to vypadalo jako v populárním evergreenu "já mám devět kanárů, ty mě nejdou do páru".
Zkrátka opičky žily po dvojicích nebo trojicích a velkou rodinu nešlo utvořit. Proto samice Indra a Kotura odjely zpět do ciziny a byly vytvořeny dva páry Hubert-Eva a Bruno-Mirunka.
V naší rodině makaků lze nalézt několik zajímavostí - například Mirunka nemá ocásek o který přišla kdysi v pranicích s ostatními členy svého druhu. Jiným pozoruhodným jevem je skutečnost, že makakové se
nebojí vstupovat do vodního příkopu, kde sbírají různé drobnosti, a to až po krk. Opice se obvykle vodě vyhýbají.
Po několika letech přišla na svět první mláďata Mirunky a Bruna - Viki (1996) a Maki (1998), která potom prožila dospívání v již modernizované nezamřížované velké expozici se skalou za umělým sklem. Samec Hubert mezitím v roce 2001 zemřel, dožil se unikátního věku 30 let, jeho partnerku se podařilo úspěšně, což bylo po minulých problémech provázeno obavami, spojit zpět do skupiny.
Současnou rodinu tvoří nový samec Wuppi, Mirunka, Vikina a její mláďátko - samička, narozená 10.8.2004. Je to tedy po linii matky odchov ve 2. Generaci v zoo Plzeň.
