O tom, že léčba volně žijících zvířat a provozování záchranné stanice živočichů jsou prácí týmovou, jste se měli možnost přesvědčit již v minulém příspěvku o uměle odchovaných a následně vypuštěných poštolkách. Pokud si vzpomínáte, tak Vlastimil Voráček vylíhl, několik lidí na stanici krmilo a B. Mášek fotografoval. Než se podařilo z vajíček vypiplat a vychovat vypuštění schopné dravce, uběhly tři měsíce a po celou tu dobu se kolem nich „točilo“ X lidí.
Podobně tomu bylo i v následujícím případě, kdy se jednalo o léčbu mladého výra velkého. "Toho našel na hnízdě nedaleko Malonic (DO) jako hodně malé a poraněné mládě kolega Kamil Forst ze Staňkova. Mládě viditelně napadalo na levou nohu, co krok to nářek a muselo se opírat o zatím nevypeřená křídla. Nebyl to zrovna hezký pohled a už z dálky bylo vidět, že má opravdu velké zdravotní problémy. Kolega proto mládě převezl k nám do Plzně na kompletní veterinární vyšetření," popisuje šéf Záchranné stanice živočichů Karel Makoň.
Jako první vyšetřoval mládě MVDr. Petr Böhm, z pořízeného RTG snímku bylo hned jasné, že na levé noze je prasklá pata, přesněji řečeno patní kost. O tom, jak se to malému výrovy stalo, se můžeme už pouze dohadovat. Každopádně operace takového zranění u tak mladého ptáka je riskantní a téměř nereálná. Proto musela být nasazena pouze klidová léčba. „Chtělo by to nějakou funkční ortézu a v žádném případě nohu nezatěžovat,“ uzavřel veterinární vyšetření MVDr. Petr Böhm.
"Okamžitě jsem volal našemu dlouholetému kolegovi a kamarádovi Tomáši Tykalovi. Ten pracuje jako profesionální protetik a vyrábí lidské protézy v Plzni na Lochotíně. V minulosti nám už hodně pomohl například s náhradní končetinou pro čápa či jinými fixačními prostředky a pomůckami. Z veterinární kliniky Vedilab z Lobez jsme tedy jeli na Protetiku Plzeň, kde Tomáš v rámci polední pauzy okamžitě vymyslel a vyrobil ortézu k fixaci poraněné paty. Byl to úkol nelehký, neboť výr nechtěl spolupracovat a rovněž vám neřekne, zda mu ortéza vyhovuje a sedí," líáčí Makoň.
Následovalo několik týdnů, kdy výr různě vymýšlel, jak si ortézu sundat a ochránci ještě pracněji vymýšleli, jak ho udržet v klidu a s ortézou na noze. K tomu všemu začali komplikace s přijímáním potravy a bylo nutno podstoupit další veterinární vyšetření.
Speciální sondou se do jícnu mladého výra díval MVDr. Pavel Mužík a MVDr. Oto Huml, přičemž zjistili, že původní nález na RTG snímku (smotek provazu v jícnu zvířete) se nepotvrdil.
Dnes se již téměř plně opeřená samice výra velkého učí lovit a připravuje na návrat zpět do volné přírody. Živá morčata a holuby loví s přehledem a každodenní služba, která musí na stanici uklízet všude rozlétané peří z rozškubané kořisti je rovněž „nadšena“.
Pokud vše dobře dopadne, bude za pár dní výřice ještě převezena do velké rozletové voliéry kolegům ze ZSŽ ve Spáleném Poříčí, kde se pořádně rozlétá a odtud pak poputuje rovnou do přírody.
" V tomto případě se kolem léčby odchovu a přípravy na vypuštění zvířecího pacienta „točilo“ nespočet lidí, profesí a dobrovolníků. O tom, zda jejich snažení mělo vůbec nějaký význam se přesvědčíme až v okamžiku, kdy nám přijde třeba za 15 let zpětné hlášení o tom, že někdo tohoto výra někde odchytil či našel uhynulého s našim ornitologickým kroužkem. Pár takových informací a zpráv o našich pacientech z předchozích let už máme, a tak všichni tajně věříme, že ani v tomto případě nepřijde naše snažení vniveč," uzavírá Makoň.
