Do redakce nám přišel zajímavý příběh o e-kouření od Petra z Plzně.
Již je to nějakou dobu, co můj syn přišel domů s elektronickou cigaretou v ústech. Měl jsem k tomu tenkrát vtipnou poznámku a dostal jsem odpověď, že já jsem s tou svou cigaretou „stará škola“ a že když si s ní chci ničit zdraví stále dál, tak je to moje volba. Jeho věta mě donutila alespoň se zamyslet a začít se o tento nastupující fenomén zajímat.
Brzy jsem si pořídil startovací sadu i já a začal „vapovat“ (kouřit e-cigaretu). První tři dny jsem měl trochu problém, jako když jsem kdysi začal kouřit, protože plíce byly navyklé na přísun svého jedovatého kouře a voňavá pára jim zpočátku asi nevoněla.
Po pár dnech mi to začalo být nejen příjemné, ale také mi to chutnalo mnohem více, než má hořící cigareta, o které jsem si do té doby myslel, že ke mně neodmyslitelně patří. Po třech měsících jsem si také musel přiznat, že se mi, mimo jiné, nesrovnatelně lépe dýchá. Že když vyjdu dvoje schody ke kanceláři, nemusím půl minuty čekat přede dveřmi, abych nevstupoval dovnitř se zadýchaným pozdravem.
Že když už si chci pobafat i v autě, nemusím mít celou dobu stažené okénko a nechat si foukat za krk a taky se nemusím stydět nabrat kolegyni, která nekouří a omlouvat se jí za nějaký zápach uvnitř vozu. Že mi nepáchne oblečení ani prsty, že nepodpálím sousedům stodolu, když jdu za sousedkou na kus řeči. Těch „že“ je opravdu spousta a nad tím, že... je to ještě o hodně levnější, jsem už ani nepřemýšlel a prostě ve své víře konvertoval. Stal se ze mne „vaper“ a jsem tomu rád.
Ve správnosti mého rozhodnutí mě utvrdily i informace, které jsem kolem sebe střádal, např. postoj paní doktorky Evy Králíkové, která je naší asi opravdu nejznámější a nejrespektovanější bojovnicí proti kouření a v jejímž rozhovoru na vlnách Českého rozhlasu jsem se dozvěděl, mimo jiné, i třeba to, že ještě více než klasická cigareta, je škodlivé kouření vodní dýmky, kterou velká část společnosti považuje za něco jako neškodnou zábavu.
Stejně tak zajímavý mi přišel článek z Časopisu lékařů českých 4/2012, který na mě udělal velký dojem.
Neváhal jsem dokonce paní doktorce Králíkové zavolat přímo do její ordinace a zeptat na odborný názor. Dle předpokladu mě hned na začátku ujistila, že elektronická cigareta není prostředek pro odvykání kouření a ani ho jako lékařka nedoporučuje.
Nekuřákům ani kuřákům a že jejich postupy a způsoby, jak pomoci v odvykání kouření, jsou postavené na něčem úplně jiném. Ale také mi bez váhání potvrdila, že když už si někdo to své NE cigaretě jen tak říci nedokáže, tak co do škodlivosti, je kouření klasické cigarety nesrovnatelně závažnější.
Vysvětlila mi to jednoduchým příkladem. Bez ohledu na samotný typ kuřiva, je vždy obrovským nepřítelem právě ten proces spalování. Když vezmete například jitrocel nebo jakoukoliv bylinu, která je při vyluhování a užívání následného produktu léčivá, ve chvíli, kdy jí usušíte, zapálíte a vzniklý produkt hoření budete vdechovat, ublížíte svému tělu podobně, jako když budete vdechovat kouř své oblíbené cigarety. To mě přesvědčilo definitivně.
Můj příběh se pak vyvíjel ještě dál a začal jsem se podrobněji zajímat nejen o to, jaký typ elektronické cigarety budu nosit na krku, ale také o její kvalitu a hlavně kvalitu e-liquidů, které jsou v konečném důsledku tím, co vdechuji do plic. Tam je ta obezřetnost opravdu na místě.
Měl jsem docela pochopitelnou nedůvěru ve značky, které vznikly před 14 dny nebo půlrokem a jejich dodavatelé do té doby vyráběli třeba zahradní techniku. Chtěl jsem se svěřit někomu, kdo je v tomto oboru od jeho počátku a hlavně působí celosvětově, protože taková firma si pak opravdu nemůže najít žádnou „českou uličku“ a riskovat své dobré jméno na trhu, který zasahuje na všechny kontinenty. A našel jsem. Holandskou značku Janty, která přesně tyto parametry splňuje a proto mou důvěru opravdu získala.
Petr, Plzeň
