Skutečným mineralogickým unikátem se může pochlubit okolí Jesenické přehrady na Chebsku. Patří totiž mezi jediné čtyři lokality v Evropě, kde se vyskytují vltavíny. O jejich nalezení se, jako v řadě podobných případů, zasloužila obyčejná náhoda. Jeden chebský mineralog se byl s rodinou vykoupat na Jesenici a jeho dcera našla v písku zvláštní kámen, který otci přinesla s tím, že by mohlo jít o vltavín. Samozřejmě jí to nejdřív nikdo nevěřil. Původně si každý myslel, že jde o úlomek lahvového skla. Expertíza však prokázala, že měla pravdu.
Opakované doklady o nálezu kamenů, které se vyskytují především v jižních Čechách, na Moravě a v německé Lužici vyvolaly dohady. Především kolem toho, jak se vlastně kámen na Chebsko dostal. Vltavíny s největší pravděpodobností vznikly v důsledku roztavení hornin po dopadu meteoritu do oblasti Ries a Steinheim v sousedním Bavorsku a donedávna se mělo za to, že existují jen tři místa jejich původního výskytu. Na ta ostatní se dostaly transportem sedimentů nebo je sem v minulosti přinesli lidé. V Chebské pánvi to ale vypadá, že jde o část materiálu, který se oddělil při vzniku kráteru Ries a zjednodušeně řečeno cákl směrem k nám. Ale jak už to tak v geologii bývá, stoprocentně to zatím říct nikdo nemůže. Této teorii však nasvědčuje i fakt, že vltavíny na Chebsku a v jižních Čechách jsou si chemicky velmi podobné. Přesto se zřejmě kamenů z okolí Jesenice ve špercích jen tak hned nedočkáme. Důvodů je několik. Jednak vrstva, ve které se nacházejí, je poměrně hluboko. Zhruba 17 až 22 metrů pod současnou úrovní povrchu, a vltavínů je v ní málo. Navíc zdaleka nemají tak pěknou kresbu jako ty jihočeské. Celkově bylo v regionu nalezeno jen několik stovek těchto drahokamů. Největší chebský vltavín dosáhl hmotnosti 14,2 gramu a některé kameny již byly zařazeny do expozic Národního muzea v Praze.
