Včera se v rámci sekce festivalu Finále nazvané Středoevropský film uskutečnila diskuze na téma “Záměr versus přijetí – Jak středoevropský film působí na západní diváky?”
Besedu moderoval Eddie Cockrell, redaktor týdeníku Variety, se kterým debatovali Michal Bregant, děkan FAMU; Sergio Germani, delegát pro střední a východní Evropu MFF Benátky; Joël Chapron, delegát MFF v Cannes, a Nick Holdsworth, redaktor časopisu Hollywood Reporter a člen hlavní poroty Finále Plzeň 2005. Kromě nich se do debaty zapojili i přítomní v hledišti. Mezi nimi např. Jana Černík z Českého filmového centra, které diskuzi spolupořádalo; filmová kritička Anna Franklin; zástupkyně MEDIA Desk Daniela Kučmášová, delegát MFF v San Sebastian Robert Richter, německý novinář Jörg Taszman a další.
Prosazení českého filmu v rámci celosvětové distribuce je složité. Přítomní se shodli, že jazyková bariéra nehraje až tak velkou roli, jak by se na první pohled mohlo zdát. „Česká kinematografie se snaží vyprávět české příběhy hollywoodským způsobem, ale tuto filmovou řeč zdejší filmaři neovládají,“ zamyslel se Nick Holdsworth. Často byly zmiňovány dva ruské filmy – Turecký gambit a Noční hlídka. Ačkoli nejde o hollywoodskou produkci a nejsou natočeny v anglickém jazyce, jejich celosvětová návštěvnost je velká. „Jsou to ruské příběhy natočené hollywoodským způsobem. A tyto filmy na mezinárodním poli uspěly,“ dodal Holdsworth. Sergio Germani k tomu poznamenal: „Jazyk není překážkou. Film můžeme nadabovat anebo otitulkovat. Důležitý je příběh filmu a jeho kvalita, technická i umělecká. Pak na původním jazyku nezáleží.“ Joël Chapron souhlasil a doplnil: „Film vděčí za svůj úspěch reklamě, nikoli jazyku. Hollywoodští producenti s ní počítají již na počátku filmového projektu a oproti středoevropskému marketingu mají reklamu více propracovanou. To je i případ zmíněných ruských filmů, které byly v USA podpořeny silnou mediální kampaní.“
Souhlasil i Michal Bregant, který se také zamyslel nad srozumitelností české kinematografie pro okolní svět: „Hlavní problém českých filmů je to, že nejsou dostatečně srozumitelné pro okolní kultury a myslím, že to je pro nás cesta do pekel.“ Problém srozumitelnosti není specifický jen pro českou kinematografii. Například ve Francii je velmi složité distribuovat německé filmy, na druhou stranu ruský snímek Noční hlídka byl distribuován ve 250 kopiích. „Ve Francii se točí filmy různých žánrů, které poskytují velkou alternativu k americké produkci,“ řekl Joël Chapron a Robert Richter doplnil: „Je důležité nabízet rozmanitost, ta lidi zajímá.“
Jörg Taszman se zástupců mezinárodních filmových festivalů zeptal, proč je v jejich výběru česká kinematografie opomíjená. „Mým cílem je rozšířit pohled na středoevropskou kinematografii, ale to je velmi obtížné. Podvědomě odmítáme i dobré komerční filmy,“ řekl Joël Chapron, delegát MFF v Cannes a Sergio Germani, delegát pro střední a východní Evropu MFF v Benátkách doplnil: „Přístup musí změnit i festivaly.“ Dosud naši kinematografii na polistopadových ročnících MMF v Cannes zastupovaly pouze Švankmajerův snímek Lekce Faust v roce 1994 a o čtyři roky později Postel režiséra Oskara Reifa.
Joël Chapron na závěr diskuzi shrnul: „Čeští tvůrci se musí naučit točit takové filmy, které publikum chce, a dělat jim takovou reklamu, aby uspěly.“ Poděkoval také Janě Černík: „To, co České filmové centrum dělá, je skvělý způsob, jak představit české filmy zahraničním novinářům, producentům a distribucím.“
