Odborní pracovníci Národního parku Šumava budou odebírají vzorky vody ze šumavských řek a potoků. Správa Národního parku Šumava sleduje složení vody na rašeliništích a ve vodních tocích od roku 2006 a ukazuje se, že v přírodních částech Šumavy je kvalita vody dlouhodobě výborná.
Pravidelně, každý měsíc zkoumají odborní pracovníci Národního parku Šumava kvalitu vody na rašeliništích a ve vybraných tocích na území Šumavy.
Kvalitu vody sledují zaměstnanci hlavně v souvislosti s prováděnou revitalizací, tedy znovu zamokřením a oživením, dříve odvodněných mokřadů a rašelinišť, již od roku 2006.
„Měřením kvality vody si můžeme ověřit, zda revitalizace rašelinišť byla úspěšná a zda nějakým způsobem ovlivňuje kvalitu vody v tocích,“ říká Iva Bufková, botanik Správy Národního parku Šumava.
Odvodnění má pro rašeliniště i ostatní mokřady velmi neblahé následky. Způsobuje jejich vysychání, mizí vzácné druhy rostlin a živočichů a v konečné fázi může vést až k zániku rašeliniště. Proto byl na území Národního parku Šumava roku 1998 zahájen Program revitalizace šumavských mokřadů a rašelinišť, jehož hlavním cílem je záchrana cenných mokřadů a náprava škod na vodním režimu krajiny, které odvodnění způsobilo.
„Kromě rašelinišť v oblasti Modravských slatí nebo v kotlině Křemelné se ovšem sledují i některé větší toky – například Roklanský potok, Křemelná nebo Hučina,“ jmenuje Iva Bufková. Sledování kvality vody v těchto tocích nám totiž mnohé prozradí i o tom, co se děje s okolní krajinou a jaký dopad mají různé způsoby jejího využívání.
Vzorky vody se odebírají pravidelně každý měsíc - v potocích po celý rok, na rašeliništích od jara do podzimu, protože povrch rašeliniště během zimy zamrzne a pokryje se několikametrovou vrstvou sněhu. „Vzorky se analyzují v laboratořích Povodí Vltavy v Českých Budějovicích, kde stanoví kyselost vody a také obsah důležitých látek,“ doplňuje Iva Bufková.
Během sledovaných let se kvalita vody na revitalizovaných rašeliništích mírně zlepšila, což potvrzují i výsledky laboratorních testů. V krajině jsou však patrné rozdíly mezi toky v různých částech území. „Mnohem více jsou zatíženy toky v okolí sídel nebo v povodích s intenzivně zemědělsky využívanou krajinou,“ říká Iva Bufková.
Na sledovaných úsecích větších toků, které protékají přírodní krajinou nad lidskými sídly, však zůstává kvalita vody od roku 2006 přibližně stejná bez extrémních výkyvů. „Například koncentrace dusičnanů jsou všude hluboko pod stanovenými normami pro kojeneckou vodu a velmi nízké jsou koncentrace síranů. Díky vysokému podílu rašelinišť mají však šumavské toky větší podíl humínových látek, které způsobují hnědé zabarvení vody. Odvodněním se vyplavování těchto látek z rašelinišť podpořilo, revitalizace naopak jejich uvolňování do vody tlumí. Dále byly zjištěny mírně vyšší koncentrace fosforečnanů u potoka Hučina a v roce 2011 se mírně zvýšily koncentrace dusičnanů na Roklanském potoce, stále však při velmi nízkých koncentracích,“ tvrdí Iva Bufková.
