Zemědělství – zajímavý obor lidské činnosti, který od nepaměti přitahovat řadu lidí a nutno podotknout, že přitahuje i nyní. Vyjede-li do polí zemědělská technika okamžitě se zde objeví nejen malí, ale i velcí zájemci o tuto nepostradatelnou lidskou činnost zásobující náš stůl, bez které bychom se jen ztěží obešli.
K podzimním dnům krásného babího léta patří i sklizeň kukuřice, která je jednou z atraktivních záležitostí pro řadu zájemců o zemědělství. Malí obdivují výkonné zemědělské stroje, ornitologové sledují početná hejna jiřiček a vlaštovek lovící hmyz, ale i další zajímavosti. Mezi ně patří i rok od roku stále častější výskyt zajímavého dravce – ostříže lesního, který jako jediný z našich dravců dokáže ulovit právě vlaštovku. Neloví však jen ji, ale ze 70 % je jeho potravou hmyz / vážky, chrousti, sarančata ../. I z tohoto důvodu se velice často vyskytuje v blízkosti rybníků. Další zajímavostí je i jeho letní výskyt, ale můžeme jen pozorovat i v době jarního či podzimního tahu, který právě probíhá. Jeho zimoviště bychom našli v Africe, kam odlétá většina našich tažných ptáků. Zbarvením a postavou připomíná sokola stěhovavého, i když je výrazně menší.
Kukuřičné lány, které velice často lemují i souvislé lesní komplexy, však skrývají i další zajímavé obyvatele. Zcela jistě mezi ně patří lišky, jezevci, zajíci, srnčí zvěř a divočáci. Ti se zde velice často skrývají v početných tlupách k nelibosti hospodařících zemědělců. Bohužel černá zvěř patří v některých regionech k zvěři působící největší škody, právě na zemědělských plodinách. I přesto, že se myslivci snaží divočáky lovit, jejich stavy neklesají. Ani Rokycansko není vyjímkou. Divoká prasata škodí především na dozrávajících a zralých plodinách a na travních porostech.
I přesto je to velice zajímavá zvěř obývající značnou část Evropy. U nás bylo koncem 18. století úplně vyhubeno ve volné přírodě a žilo jen v oborních chovech, odkud se od poloviny 20. století začalo znovu rozšiřovat a dnes se běžně vyskytuje na celém území republiky. Nejraději má listnaté lesy, kde nalézá i dostatek potravy. Zajímavý je i způsob života, neboť divočáci žijí v rodinných tlupách, které jsou tvořeny bachyněmi, lončáky a selaty. Přes den odpočívají a se soumrakem se vydávají za potravou. Mají dobře vyvinutý čich a sluch. Jsou to všežravci. Říje probíhá zpravidla od listopadu do ledna. Bohužel díky narušené sociální struktuře po celý rok lze pozorovat selata, kterých může být až dvanáct. Ta jsou hned od narození velice čilá. V přírodě se divoké prase dožívá 8 až 10 let.
Kukuřičné lány tedy skrývají řadu tajemství, které lze poodhalit jen těm, kteří dokáží vnímat a nehnutě pozorovat děj, který se zde odehrává.
