Skutečnost, že se v určitém místě cítíte bezpečně, ještě neznamená, že se tam nemůžete stát obětí kriminálního skutku. Naopak jsou místa, která lidé vnímají jako nebezpečná, přestože je mnohem menší pravděpodobnost, že se tam stanou obětí trestného činu. Je proto rozdíl, kde se občané města Plzně bezpečně cítí a kde bezpečně opravdu je.
Město Plzeň si nechalo Centrem aplikované antropologie a terénního výzkumu při Katedře antropologie FF ZČU vypracovat analýzu, která přesně takové pocity zmapovala a vyhodnotila. Vzorek průzkumu byl reprezentativní, protože se ho zúčastnilo 1 203 občanů Plzně. Z toho bylo 45 % mužů a 55 % žen. Průzkum byl učiněn u osob od 15 let až do 60 let a výše. Mezi dotazovanými byli lidé od základního až po vysokoškolské vzdělání.
Výzkum přinesl nejedno překvapení. Mezi ta největší patří, že lidé vnímají problém s kriminalitou hned po politické situaci na druhém místě, zatímco zdravotnictví a doprava jsou až na téměř posledních místech. Hned po kriminalitě lidé vnímají jako problém přistěhovalectví a cizince. Zajímavé srovnání v rámci celého kraje přinesl loňský výzkum. Obyvatelé menších obcí vnímají některé problémy odlišně, což je dáno menší počtem obyvatel a tedy lepší neformální společenskou kontrolou.
Zajímavým ukazatelem je, že téměř 52 % obyvatel Plzně se domnívá, že vývoj kriminality má vzrůstající tendenci, zatímco v rámci České republiky si to myslí o deset procent více lidí. Kritičtější byly ve výzkumu ženy. Statistiky Policie ČR však uvádějí dlouhodobě klesající trend ve vývoji kriminality jak na území našeho města, tak v České republice.
Dalším, velmi zajímavým zjištěním, bylo, že lidé mají největší strach z vandalismu. Pod tímto pojmem se obecně vnímají stavy vybočující z obecného vnímání pořádku – černý výlep, sprejerství, bezdomovci, opilci, hlučící party mladých lidí, nepořádek v ulicích atp. To je v rozporu se závažností této trestné činnosti. A také je to jedna z oblastí, kterou může město díky zřízené Městské policii ovlivnit. Ženy se obávají více násilných trestných činů, u majetkových rozdíly mezi muži a ženami klesají. Další nepředvídanou okolností je skutečnost, že u pocitu strachu z trestných činů vůbec nezáleží na tom, jakého daná osoba dosáhla vzdělání.
Výzkum ukázal, že lidé vnímají rozdílně pocit nebezpečí doma a na ulici. Obecně se bezpečně v noci na ulici cítí 53 % respondentů, na druhé straně bezpečně se v noci na ulici necítí 36 % respondentů. V případě pocitu bezpečí v noci doma jsou – nikoli překvapivě – hodnoty daleko pozitivnější a pocit nebezpečí deklarovalo pouze 10 % respondentů. Poměrně znatelné rozdíly, v případě strachu na ulici, jsou patrné mezi muži a ženami.
Paradoxně se nejvíce ohrožení na ulici cítí ti nejmladší. Je to zřejmě dáno tím, že
v ulicích, na rozdíl od starších občanů, tráví mnohem více času. Velmi nebezpečně se na ulici cítí téměř čtvrtina všech osob ve věku od 15 až 19 let. Celkem 35 % respondentů uvedlo, že se v blízkosti jejich bydliště nachází místo, kterému by se z obav o vlastní bezpečnost v noci raději vyhnuli. Nejvyšší index strachu pak byl zjištěn v policejním okrsku Slovany/A (Petrohrad), Vinice/C, Vinice/B a Slovany/B (bazén, Jiráskovo nám., náměstí gen. Píky).
Respondenti byli dále dotazování, v jakých lokalitách se cítí nejméně bezpečně. Celkem 35 % respondentů uvedlo, že se v blízkosti jejich bydliště nachází místo, kterému by se z obav o vlastní bezpečnost v noci raději vyhnuli. Z výzkumu vyplynulo, že se jedná například o čtvrť Petrohrad, Vinice, Jateční ulici, Resslovu a Borský park. Parky jsou všeobecně vnímány jako místa, kde lidé nemají pocit bezpečí. Hned za nimi jsou bary a herny, ubytovny a supermarkety.
Největší strach co se týče skupin obyvatel mají Plzeňané z cizinců a Romů. Přestože u druhé skupiny je zřejmé, že se jedná o právě zmiňovaný pocit. Následují opilci, drogově závislí a bezdomovci.
