Ani nepřízeň počasí neodradila partu rokycanských sokolníků od pravidelného výcviku svých dravců v honitbách mysliveckých společností, které již sokolníky berou jako neodmyslitelnou součást myslivosti.
O první říjnové neděli se rokycanští sokolníci sjeli do Oseka - malebné obce nedaleko Rokycan, aby zahájili sérii společných sokolnických setkání. Do Restaurace Na rozcestí v Oseku se kolem desáté hodiny sjela téměř desítka sokolníků se svými dravci. I přesto, že počasí nebylo nejpříznivější, přesto se sokolníci po nezbytném perfektním občerstvení vydali do honitby. Ne však do honitby Honebního společenstva Bušovice, jak bylo předem dohodnuto, ale do sousedních Litohlav. Zde, na více než sedmi stech hektarech hospodaří Honební společenstvo Litohlavy – Klabava. V této honitbě, kde převládá zemědělská půda / 390 hektarů /, lze kromě drobné zvěře / zajíce, bažanta či kachny / zahlédnout i zvěř srnčí a v omezené míře i černou. V poslední době se zde dá vidět i zvěř dančí, která se pozvolna rozšiřuje i do honiteb, kde dříve nebyla.
Sokolnictví – umění lovu s dravými ptáky je známé již několik tisíciletí. Na našem území se s ním prokazatelně setkáváme v devátém století. Největší rozmach však zažívá ve středověku. Z první poloviny 13. století pochází latinský spis císaře Fridricha II. „O umění lovu s ptáky„. Lov s dravými ptáky byl záležitostí především šlechty a chovem sokolů i jejich výcvikem se zabývaly významné feudální dvory i církevní řády, které zakládaly sokolnické školy. Vycvičený sokol představoval vzácný dar mimořádné hodnoty a byl často využíván k diplomatickým účelům. Za účelem uchování tradic sokolnictví v Čechách byl v roce 1967 zřízen Klub sokolníků při Českomoravské myslivecké jednotě. V současné době má zhruba 500 členů sdružených ve více než dvaceti střediscích v různých koutech republiky. Podmínkou členství v klubu je dosažení věku 18 let, členství v ČMMJ a úspěšně složené sokolnické zkoušky. Zájemci o členství se na náročné zkoušky připravují pod vedením zkušených sokolníků. Používání loveckých dravců v sokolnictví povoluje orgán státní správy myslivosti, jejich držení a chov pak orgány ochrany přírody. Pro sokolnictví se v současné době nejčastěji využívají – sokol stěhovavý, raroh velký, orel skalní, káně Harrisova a jestřáb lesní. Sokolníci lovecky využívají přes třista dravců a další slouží k umělým odchovům. Ročně sokolníci odchovávají přes 500 mláďat nejrůznějších druhů dravců, z nichž je část vypuštěna do volné přírody.
