Článek Práva o případu devatenáctiletého Denise, který za své černé jízdy od 13 let dluží už milión a půl, vyvolal řadu reakcí. Vytvářejí dojem, že na absurdních situacích, kdy jsou životy stovek dětí i dospělých po desítky let poznamenány statisícovými dluhy vzniklými nezaplacením několika jízdenek, mají vinu pouze nezodpovědní rodiče, cestující, popřípadě nedokonalá legislativa. Dopravními podniky najaté advokátní firmy a exekutoři nemají na výběr. Jsou platnými předpisy nuceni vymáhat mnohonásobky předmětu sporu, kterým je v Plzni například dvanáctikorunové jízdné a 1000 Kč přirážka za pozdní zaplacení.
Vymáhací praxe vadí mnoha nevládním organizacím (Člověk v tísni, o. p. s., Společnost Tady a teď, o. p. s., Diakonie ČCE, Středisko celostátních programů a služeb Praha, Diecézní charita Plzeň), které se snaží nacházet řešení obtížných životních situací dlužníků, jež se na ně obracejí. Všímají si, jak neúměrně vysoké náklady soudních a exekučních řízení demotivují od splácení dluhu samotného, komplikují dětem smysluplné vzdělávání a vyvádějí dlužníky mimo legální trh práce, protože neoficiální příjem není možno exekučně zabavit. V Plzni se několik poskytovatelů sociálních služeb sešlo, aby navrhli konkrétní opatření. Zde jsou hlavní z nich:
Opatření navrhovaná nevládními organizacemi
1)Důsledné zasílání předžalobní výzvy všem, bez ohledu na věk
Dopravní podniky a další věřitelé dlužníkům starším 15 let nezasílají výzvu k úhradě před tím, než jejich pohledávku začnou vymáhat soudně. Podáním žaloby dlužná částka okamžitě naroste o několik tisíc korun, o čemž málokdo ví. Dlužník nedostane poslední možnost uhradit pokutu bez navýšení. Předžalobní výzvy zvýší počet uhrazených pohledávek.
2)Snížení pohledávky vůči podniku pod 1000 Kč
Paušální odměna pro advokáta činí při dluhu nižším než 1000 Kč 4500 Kč. Překročí-li pohledávka výši 1000 Kč (pokuta 1000 Kč + např. 12 Kč jízdné), náleží advokátovi náhrada 6000 Kč + DPH, aniž by měl s vymáháním více práce.
3)V případě nezletilých odklad vymáhání pohledávky a exekuce do věku zletilosti (aby do té doby nenarůstaly úroky, náklady; v 18 letech znovu dlužníka vyzvat k úhradě)
Existují případy, kdy je dlužníkem dítě mladší 10 let. Až do jeho plnoletosti mu narůstají úroky z dlužné částky. Svůj dospělý život proto zahajuje s obrovským dluhem.
4)Důsledné slučování pohledávek za co nejdelší a předem jasně stanovené období. Dlužník by měl možnost si před určitým datem zjistit, zda má za toto období on či člen rodiny u dopravního podniku pohledávku
Je-li každá pohledávka vymáhána zvlášť, automaticky se násobí tisícové náklady na její vymáhání.
5)Administrace žalob, které jsou rutinní a primitivně jednoduché, dopravními podniky namísto drahé advokátní kanceláře (náklady připočíst dlužníkovi), účtování nákladů řízení podle skutečně odvedené práce, nikoli paušálně podle sazebníku
Za každou žalobu si advokáti účtují paušální náhradu 6000 Kč + DPH. Dobu strávenou vypracováním jedné žaloby odhadujeme na 10 minut času.
6)Důsledná identifikace zachycených podle oficiálních dokladů (OP), popřípadě za přítomnosti policie, v případě nezletilých informování zákonných zástupců, popř. opatrovníků
Dochází k případům, kdy jsou pohledávky soudně vymáhány po někom jiném než po černém pasažérovi. O dluhu nezletilých se nedozvídají jejich opatrovníci. Příčinou jsou chyby při identifikaci zachycených osob (revizoři se spokojí s ústní odpovědí, žákovskou knížkou apod.)
7)Důsledné písemné informování dlužníků o postoupení pohledávky jinému subjektu
Je zákonnou povinností věřitele informovat o postoupení pohledávky dalšímu subjektu. Obecná informace, že se tak může v budoucnu stát, není dostatečná. Dlužníci mnohdy nevědí, komu vlastně mají svůj dluh splácet, a ten proto dále narůstá.
8)Doplnění ilustrativního příkladu navýšení nákladů do „Upozornění pro cestující“ (po vzoru náležitostí reklamy na úvěry, kde je povinnost uvádět příklad konečných nákladů)
O výši pohledávky, k níž jsou připočteny náklady na advokáty, většina lidí netuší. Příklad výsledné dlužné částky může zvýšit pravděpodobnost včasné úhrady pokuty a jízdného.
9) Předávání kontaktů na NNO opakujícím se dlužníkům
Pokud budou věřitel a jeho zmocněnci předávat kontakty na nevládní organizace poskytující například finanční poradenství, může se v případě řady dlužníků díky včasné intervenci podařit snížit výši jejich dluhu, aniž by věřitel o svůj díl přišel.
Cílem poskytovatelů sociálních služeb bylo ukázat, že k rozšířené vymáhací praxi existují sociálně citlivější alternativy. Nepřinášejí však dostatečný zisk (viz vymáhací kalkulačka společnosti Člověk v tísni www.rozhodnene.cz), a proto jich vedení podniků a jejich smluvních kanceláří nevyužívají. „Komerčním subjektům motivaci zisku těžko vyčítat. Dopravní podniky jsou ale jiný případ. Jejich hlavním akcionářem jsou samosprávy, které ve svých rozpočtech zároveň vyčleňují miliony korun na zajištění sociálních služeb a programů prevence kriminality. Ale čím více obyvatel města jejich dopravní podnik zadluží, tím více je tyto služby budou stát,“ připomíná dopady zvolených postupů Aleš Kavalír z plzeňské pobočky Člověka v tísni.
Pracovníci Člověka v tísni mají k dispozici několik soudních rozhodnutí vzešlých ze sporů mezi Plzeňským dopravním podnikem a jejich klienty. V nich dává soud za pravdu názoru, že je postup dopravních podniků v rozporu s dobrými mravy, protože nadužívá práva ke zbytečnému zatěžování dlužníků. Klienti dosáhli toho, že náklady na vymáhání pohledávek hradit nemusí a zaplatí pouze jízdné a pokutu. Hlavní chybou dopravního podniku podle soudu je, že o vzniku mnohatisícového dluhu černé pasažéry předem vůbec neinformuje a nesnaží se získat pohledávku mimosoudně. „O řešení jsme s ředitelem dopravního podniku jednali. Sdělil nám, že se máme obrátit na akcionáře, protože on na zmírňování sociálních dopadů svých smluv s advokáty žádný zájem nemá. Proto plzeňským radním navrhujeme přijetí několika konkrétních opatření, aby městský podnik občany města nepředlužoval. Většina těchto návrhů nemusí pro rozpočet společnosti znamenat velkou zátěž, některé naopak dokonce mohou vést k efektivnějšímu vymáhání dlužných částek za přepravné a přirážku, “ doplňuje Kavalír.
Usnesení Okresního soudu Plzeň-město:
„Postup žalobce, jenž si kvůli banální pohledávce, jíž neuplatnil standardním způsobem před podáním žaloby, zjedná právní služby převyšující svou cenou několikanásobně původní pohledávku a jejichž podstatou je mnohokráte provedený intelektuální výkon srovnatelný s podáním doporučené poštovní zásilky, je v rozporu s dobrými mravy.“
Usnesení Krajského soudu v Plzni:
„Rozhodl-li se žalobce, že bude vymáhat jízdné a přirážky k jízdnému prostřednictvím advokáta (ačkoli by nepochybně mohl být vybaven pracovníky – středoškoláky vyřizujícími jednoduchou agendu vymáhání uvedených pohledávek) jehož odměna vysoce překračuje předmět, je jistě možno očekávat, že v zájmu zabránění těmto nákladům pro mnoho občanů likvidačním, učiní sám žalobce nebo jeho advokát pokus o mimosoudní vyřešení věci. Opačný postup, kdy je bez dalšího zahájeno soudní řízení s náklady osminásobně překračujícími předmět sporu, vede spíše k úvaze, že v podstatě jde žalující straně více o získání částky nákladů než o vlastní předmět sporu“.
